Søren Aabye Kierkegaard
Skutky lásky
Skutky lásky, tak nazývá Kierkegaard svůj spis a doplňuje jej podtitulem „několik křesťanskými úvah ve formě proslovů“. Snad by bylo rovněž příhodné nazvat tyto Skutky lásky spíše bodavými, láskyplnými epištolami. Skutky lásky, láska sama o sobě, jsou zde pojaty totiž navýsost křesťansky, nikoli básnicky, lidsky! Jak by se proto nemohly vyhnout možnému (lidskému!) pohoršení a nepochopení! V předmluvě ke knize Skutky lásky sám autor upozorňuje, a nikoli neprávem: „Tyto křesťanské úvahy jsou ovocem mnohého přemítání a mají být chápány pozvolna, i lehce; jistě budou velice těžké, kdyby je někdo jen zběžně a zvědavě pročetl.
Suďte sami!
Suďte sami! - spis s podtitulem „Ke zkušení sebe samého, doporučeno současnosti“ -, vyšel až zásluhou P. Chr. Kierkegaarda (bratra SAK) více jak dvacet let po autorově smrti. Oproti jiným spisům dánského revizora křesťanství je Suďte sami! vedeno ve smířlivém duchu. Touto smířlivostí, ústupkem, není zajisté myšleno (jaké případné nedorozumění), znivelování křesťanských požadavků. Autor vybízí k „pouhému“ DOZNÁNÍ (včetně sebe sama), zda jsme či máme právo, každý sám za sebe, nehledáme-li NEJPRVE Království boží, nazývat se křesťany! – Vybízí k vystřízlivění a pochopení pravého následování Krista a milosti ve vztahu k službě jednomu pánu. – Jak nekonečně náročný ústupek, jak nekonečně náročné „pouhé“ doznání!
Nácvik křesťanství
Nácvik křesťanství, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mt 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil.
Starosti pohanů [e-kniha]
Starosti pohanů: „Které pokušení v sobě uzavírá všechna ostatní pokušení? – Je to odstranění Boha, přestat být člověkem. Otročíme nejbídnějšímu poddanství šílenství, v nadbytku otročíme za jídlo a pití, v bohatství otročíme za peníze a sami sobě jsme prokletím, přirozenosti hnusem a pro pokolení jsme nákazou. Starost nakonec svou kořist pozře. Jako uschlé dřevo ve tmě svítí, jako světélka výparu čarují v mlhách, tak vypadá pro druhé ve třpytu své pozemské povýšenosti člověk bez Boha. Jeho já však nežije, jeho nejniternější bytost je strávena a vysáta ve službě nicotnosti.“
Ladění v zápasech utrpení [e-kniha]
Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá autor spisu tzv. radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky). Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění v zápasech utrpení, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu atp.
Evangelium utrpení [e-kniha]
Evangelium utrpení přináší v sedmi pojednáních zdůvodnění a rozbor utrpení, jimiž musí věřící v životě projít, neboť jsou křesťanům Novým zákonem (požadavky života) předurčena: nést svůj kříž, jít s ním sám a nést jej tak, aby byl lehký („rozkošný“). K tomu musí věřící, nechce-li se klamat, odumřít vlastní vůli (světu – za nějž se obyčejně člověk schovává a nejúčinněji tak niveluje svoji duši a poměr k Bohu). Věřící má Krista následovat.
Bázeň a chvění [e-kniha]
Bázeň a chvění, v němž je možné slyšet Kierkegaarda v „dialektické lyrice“, rozebírá otázku víry na biblickém příběhu Abraháma a Izáka. Domýšlet se víry, aniž bychom se kdy dotkli pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; více než vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze se stejně „plodnými“ hlavami. Jedni se domýšlí, že si s vírou v kostelních lavicích něco skutečně začali (společně s farářem, samozřejmě); druzí si pak potrpí na tom, že se dostali svým vědeckým bystrozrakem dále – za sebereflexi, úzkost, paradox a Jedince, tedy za víru.
Nemoc k smrti [e-kniha]
Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já a jeho zoufalství. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt."
Okamžik
Okamžik je dílo, které v posledním roce svého života (roku 1855) píše Kierkegaard, aby jej adresoval, jak sám říká, současníkovi. Nazývá jej příznačně tedy Okamžik - soubor deseti takzvaných sešitů (poslední, desátý, byl vydán posmrtně), v nichž se dánský myslitel a filosof vypořádává jako revizor křesťanství s „křesťanstvem“ – tedy s tím, co drží podobu křesťanství podle jména (s pokrytectvím), co znivelovalo po dobu 1 800 let Kristovo učení (křesťanské učení, tedy učení o životě), aby z něj učinilo pouhý žvást a frašku poplatnou lidské vychytralosti, kdy se stalo křesťanství světskostí „par excellence“!