Parerga a paralipomena 1, se slavnými Aforismy k životní moudrosti, otevřela na sklonku Schopenhauerova života dveře k srdcím širší veřejnosti – teprve ona mu přinesla uznání, jež mu hegelovská akademie tři desetiletí upírala, v době, kdy katedrová filosofie, nasáklá Hegelovým „duchem“, měla svůj monopol na „pravdu“. Vrcholem tohoto svazku jsou bezesporu právě Aforismy k životní moudrosti: ve světě, který je Schopenhauerovi slzavým údolím, zůstává pro člověka praktickou útěchou – to, co jsme, a ne to, co máme nebo co představujeme v očích druhých. A i to je dáno silou intelektu, který může pouze obrušovat hrany našeho charakteru, nikoli jej přetvořit. Vedle Aforismů najde čtenář v knize i nemilosrdné zúčtování s univerzitní filosofií, přemítání o osudu jednotlivce a pověstnou stať Pokus o duchařství.