Parerga a paralipomena 1

Parerga a paralipomena 1

Parerga a paralipomena je souborem esejů, které Schopenhauerovo hlavní dílo doplňují, a přitom obstojí i samy o sobě – každá stať sama za sebe. Jak přesně říká její název, jsou to vedlejší a opomenuté práce: dodatky k soustavě, které ji rozvíjejí, aniž ji potřebují jako oporu a aniž by cokoli ztrácely na své originalitě. Právě proto si našla čtenáře i mimo okruh těch, kdo znali jeho hlavní dílo – a leckoho z nich přivedla k celé Schopenhauerově filosofii.

První svazek shromažďuje šest velkých statí – od dějin sporu o ideální a reálné poznání přes břitkou polemiku s univerzitní filosofií až k úvahám o osudu a duchařství – a vrcholí slavnými Aforismy k životní moudrosti, které bývají z Parergy neprávem vyčleňovány. Je to Schopenhauer v nejpřístupnější podobě – byť naplno vyzní tomu, kdo jeho soustavu již zná.

Aforismy k životní moudrosti: umění prožít život šťastně

V Aforismech je Schopenhauer praktický a tvrdý zároveň, neslevuje z vlastní filosofie: tam, kde jeho soustava končí u utrpení světa, ptá se, jak v něm žít co nejsnesitelněji. Sám je nazývá „eudaimonologií“ – naukou o šťastném bytí. A vědomě přitom na okamžik odkládá své pesimistické stanovisko: sestupuje z metafyzických výšin na obvyklou, empirickou půdu, aby promluvil k člověku takovému, jaký je – k někomu, komu jde o snesitelný život uprostřed všedních starostí.

Základní myšlenku přebírá od Aristotela a domýšlí ji: statky života jsou trojí – co člověk je (osobnost: zdraví, povaha, rozum), co má (majetek) a co představuje (čest, postavení, sláva).

A z toho plyne celá moudrost: rozhodující je zdaleka to první (zdraví, povaha a rozum), přičemž „devět desetin našeho štěstí spočívá jedině na zdraví,“ jak píše i dále – a veselá mysl je „hotová mince štěstí“ – ne směnka, kterou teprve někdy proplatíme, ale zisk, který platí okamžitě. Bohatství ani sláva nás neučiní šťastnými, je-li subjekt, který je má prožít, tupý či zasmušilý; naopak veselý člověk je šťastný, ať je mladý či starý, chudý či bohatý. Odtud i slavné rozlišení dvou povah: dyskolos, jenž ze všeho vidí to nejhorší, a eukolos, jenž se umí potěšit i z mála.

Kdo nečte tuto knihu povrchně, ví, že tato základní nálada je z velké části vrozená a s optimismem si málo co zadává. A právě proto radí Schopenhauer pěstovat to, co v naší moci je: zdraví, klid, vnitřní bohatství, jež nás činí nezávislými na tom, co nám osud dá či vezme. Na rozdíl od stoiků, pro něž je taková vyrovnanost cílem, je u Schopenhauera jen imanentní útěchou — skutečné vysvobození leží mimo Aforismy, a to v popření vůle, o němž pojednává jeho hlavní dílo.

Účet s univerzitní filosofií a pohled za hranici rozumu

Vedle Aforismů obsahuje první svazek i Schopenhauera nejostřejšího. V stati O univerzitní filosofii si vyřizuje účet s „katedrovou filosofií“ – s profesory, jimž podle něj nejde o pravdu, nýbrž o postavení, plat a přízeň vrchnosti; filosofie placená státem z podstaty slouží svému chlebodárci – státu, nikoli pravdě a poznání. Je to text jedovatý, vtipný, jehož platnost (ach, lidská domýšlivosti) trvá i nadále tam, kde se dosud zaměstnání vydává za myšlení.

Jiná poloha svazku míří za hranici rozumové jistoty: Transcendentní přemítání o zjevné záměrnosti v osudu jednotlivce se ptá, zda v našich životech nevládne skrytá plánovitost, kterou zpětně čteme jako smysl (čtenáři mohou mnohé pasáže připadat povědomé, nakolik je později C. G. Jung rozpracoval pod pojem synchronicity); a navazující Pokus o duchařství a co s tím souvisí bere vážně jevy, které dobová věda odbývala – ne jako pověru, ale jako otázku po hranicích našeho poznání . Schopenhauer zde není mystik; je myslitel, který se nebojí ptát tam, kam se školská filosofie ptát ostýchá.

Proč tato kniha mluví k dnešku

Aforismy k životní moudrosti se čtou stejně dobře dnes jako před více než sto sedmdesáti lety. Jejich otázka je totiž trvalá: na čem vlastně stojí lidská hodnota? Ne na tom, co máme, jak říká Schopenhauer, ani na tom, jak nás vidí druzí, nýbrž především na tom, kým skutečně jsme.

V době, která měří hodnotu člověka majetkem a obrazem navenek, zní tahle stará myšlenka takřka nepochopitelně, nebo jako hezká pranostika k ranní kávě. Polemika s univerzitní filosofií pak jistě zasáhne každého, kdo kdy zapochyboval, zda se z lásky k pravdě dá udělat kariéra, zda je možné skloubit pravdu s výdělkem. Číst tento svazek proto neznamená otvírat archiv, znamená to potkat se se Schopenhauerem, nebo jej zcela minout!