O životě

O životě

Od doby Tolstého spisu O životě uběhlo řadu let, ba spojují se v sobě již tři staletí, kdy věda mezitím dosáhla nebývalým způsobem nových poznatků (stejně tak jako do té doby!) – avšak cíl zkoumání, premisa života, zůstala dosud postavena stejně mylně a stejně mylné jsou logicky ke vztahu k životu i její závěry. Otázka a její odpověď, co je to sám život, jemuž se podrobuje každý člověk dnes a denně – smysl utrpení, strasti, ale rovněž blaha, zůstává nadále zatemněna přímo úměrně tomu, jak vzdáleně se lidé naučili pohlížet na samotný předmět života, který falešnou vědou a náboženstvím přejali.

Člověk zkoumá život jenom proto, aby život byl lepší. Tak také zkoumali život lidé, kteří postrkují lidstvo na dráze vědění. Avšak zároveň s těmito pravými učiteli a dobrodinci lidstva vždy byli a jsou podnes badatelé, kteří spouštějí ze zřetele cíl bádání a místo toho rozebírají otázku o tom, z čeho pochází život, čím se točí mlýn? Jedni ujišťují, že vodou — druzí, že mechanismem. Spor se rozdmychuje a předmět úvahy se pořád více a více vzdaluje a konečně se zaměňuje předměty jinými.

Pro zvíře, které nemá rozumného vědomí, jež by mu ukazovalo bídu a konečnost jeho existence, je blaho osobnosti a z něho plynoucí zachování druhu osobnosti nejvyšším cílem života. Pro člověka je však osobnost jenom oním stupněm existence, z něhož se mu objevuje opravdové blaho jeho života, které nespadá v jedno s blahem jeho osobnosti.

O životě, kap. XV, s. 73