Zpověď dítěte svého věku

Zpověď dítěte svého věku

Tento obraz nalézá čtenář nejen v úvodním opisu, ale stejně tak záhy v Oktávově příteli, v postavě mistrně vykresleného Desgenaise, v němž vládne typická polovičatost lidí každého věku: znalých to světáků povšechných poměrů, mudrců to doby, kteří byť prohlíží ubohost společenského stavu, jediné jejich východisko pozůstává v neupřímném přitakání „společenské nemoci“, její prostopášnosti, znivelování lásky; tedy poměr k člověku (ženě, muži) otesaný do pouhého užitku.

Prostituce není ničím jiným než otroctvím.

Zpověď dítěte svého věku

Ve zklamání a s intenzivností duševních pochodů a prožitků, rozvíjí Musset ve svém díle Zpověď dítěte svého věku nejednu vnitřní úvahu i nadčasovou kritiku společnosti, přesahující rámec samého románu. V kroužku zhýralců, tzv. smetánky doby (v níž dodnes vidí mnozí lidé naději pro své štěstí), snažil se Oktáv nalézt po slovech Desgenaise své zapomnění – avšak nachází ve výsledku jen o to větší nudu, trpkost, emoční plochost a cynismus – potlačovanou to zlost a depresi – a nakonec i svůj vlastní pád.

Typičnost této doby spočívá především v nápadných kontrastech: u prodejných žen omezenost, bída, podlost a zisku­chtivost; u mužů, kteří si je platí, pohrdání a nuda. Tuto propast vyhloubila mezi nimi civilizace. Kdož jsou ti muži? Velcí páni, čili lidé vzdělaní, inteligentní, ušlechtilí a stateční, neboť takový jest dnes smysl tohoto výroku, umělci, studenti, hoši z dobrých rodin, boháči, jimž všem dostalo se skvělého vychování, a kteří všichni mají srdce na pravém místě; toť prostopášníci naší doby.

Zpověď dítěte svého věku

Po vzdání se sice takto nesmyslného života, nese v sobě Oktáv již nemoc doby, plíživou zkázu vlastní, dosud uvnitř sebe sama nejen nevyléčené, ale nadto již i mravně pochroumané duše. Při návratu do rodného domu, kde umírá jeho otec, střetává se s novou láskou: Brigitou. Po krátkém čase šťastného vztahu vyplouvají však o to palčivěji na povrch bytostné a úzkostné autorovy rány jako gin vypuštěný z láhve (či jako „Desgenaise v krevním řečišti“), jež si s sebou duše, neurovnaná v sobě samé, nezrozená dosud v muže, přinesla, projikující vlastní zlo do všeho čistého a svatého. (vnitřní ženský princip duše, neosvobozený od ideje vlastní matky, který jsme archetypálně z bohyně ponížili svým životem rovnou na nevěstku).

„…neboť vše, co je v nás nízké, průměrné či démonské, se bouří proti čistotě a potřebuje ji pošpinit, aby si zachránilo vlastní život.“

(cit. Simone Weil)

Román Zpověď dítěte svého věku, díky Mussetově upřímnosti, postupuje v Oktávovu chorou žárlivost, psychické deptání, následované až pokusem o vraždu sebe a své milenky (Brigity), jakožto snahy, trýzní souženého, vymanit se z (ne)moci nevypuditelného démona… Zpověď dítěte svého věku patří i díky jednomu z nejlepších českých překladů, z pera Marie Kloučkové, k nejpoetičtějšímu vydání tohoto „věky“ nepomíjejícího díla.