O vidění a barvách

O vidění a barvách

Spis O vidění a barvách představuje svébytnou nauku o fyziologické schopnosti vidění a vnímání barev. Nauku, která vychází sice od Goetha (Goethe: Nauka o barvách), s nímž byl Schopenhauer v kontaktu, kterou však dotahuje, dle mínění samotného autora, k naprosté zřejmosti. Útlá knížka O vidění a barvách je tak nejen rozvinutím Goethových tezí, nýbrž i nekompromisním popřením Newtonova učení o barvách.

Citace z úvodu

Nacházím se ve vzácné situaci, kdy knihu (O vidění a barvách), kterou jsem napsal před 40 roky, musím vylepšit k druhému vydání.

Jako člověk, který sice ve svém jádru a svou podstatou zůstává stále týž a nezměněný, naproti tomu ve svém obalu, tedy ve vzhledu, manýrách, rukopisu, stylu, vkusu, pojmech, názorech, vhledech, znalostech atd. prodělává během let velké změny, tak analogicky i toto dílko mého mládí zůstalo v tom podstatném zcela stejné, protože právě jeho látka a obsah jsou i dnes stejně pravdivé jako tehdy, ale v jeho vnější stránce, vybavení a formě jsem je vylepšil, jak to šlo. Přitom je třeba vzít v potaz, že vylepšující ruka je o 40 let starší než ruka píšící.

Proto jsem se ani nemohl vyhnout nesnázi, na niž jsem si musel stěžovat už při druhém vydání Pojednání o větě o důvodu, že totiž čtenář vnímá dva různé hlasy, hlas stáří a mládí, a to tak zřetelně, že kdo má jemné ucho, nezůstane nikdy na pochybách, kdo mluví právě teď. Že tento stav nelze změnit, není v zásadě má vina, nýbrž v posledku vychází z toho, že ctěné německé publi­kum potřebovalo 40 let, aby zjistilo, komu má blaho­sklonně naklonit svou pozornost…

Mezitím jsem měl 40 let, abych svou teorii barev prověřil všemožným způsobem na nejrozmanitějších podnětech. Mé přesvědčení o její naprosté pravdě však ani na okamžik nezakolísalo a i správnost Goethovy nauky o barvách je mi právě tak zřejmá jako před 41 roky, kdy mi předvedl své experimenty.

Tak se zřejmě mohu domnívat, že duch pravdy, který na mě spočinul ve větších a důležitějších věcech, mě neopustil ani v této podřadné záležitosti. To znamená, že je spřízněn s duchem poctivosti a vyhledává si poctivé hlavy – přitom nemá vůbec žádný velký výběr, poněvadž vyžaduje oddanost, jež nebere ohled ani na přesvědčení, ani na sklony publika či doby, nýbrž jedině jemu je dána čest a připravenost učit goethovskou nauku o barvě mezi newtonovci, jako asketickou morálku mezi moderními protestanty, židy a optimisty.

O vidění a barvách, s. 7-8