O vůli v přírodě
Při „opomenutí“ ideality světa (ať již z neznalosti či záměrně), mohou dodnes existovat ony hrubé představy kreacionismu na straně jedné (původně vzešlé z hlubokého archetypálního mýtu Enúma Eliš) a darwinismu na straně druhé (lišícího se oproti prvému jen formou, nikoli obsahem), kde oba systémy, uvrženy v nejhrubší materialismus (a tedy omyl), považovaly a stále považují prostor a čas za reálně jsoucí, za věc samu o sobě. Když k dílu přičteme autorův jiskřivý literární styl a břitké kritické poznámky, není nic, co by člověka k četbě tohoto díla nemohlo vábit…
Sledujte nesčetné podoby zvířat, jak je přece každé naprosto jen odrazem svého chtění, viditelným vyjádřením volních snah, jež vytvářejí jeho charakter. Podoby jsou pouze obrazem různosti charakterů. Rvavá, na boj a loupežení zaměřená zvířata mají děsivé zuby a drápy a silné svaly, jejich zrak proniká do dáli, zejména když jako orel a kondor vystopují svou kořist ze závratné výše.
Bázlivá zvířata, jež nehledají spásu v boji, ale v útěku, mají místo všech zbraní lehké, rychlé nohy a ostrý sluch, který si u nejbázlivějšího z nich, zajíce, dokonce vyžádal nápadné prodloužení vnějších slechů. Vnějšku odpovídá vnitřek: masožravci mají krátká střeva, býložravci dlouhá k delšímu procesu asimilace; k velké svalové síle a iritabilitě patří silná respirace a rychlý krevní oběh, reprezentovaný příslušnými orgány jako nutnými podmínkami. Rozpor není nikdy možný. Každé zvláštní úsilí vůle se projevuje ve zvláštní modifikaci podoby.
O vůli v přírodě, Srovnávací anatomie, s. 64
Recenze
Vymazat filtryZatím zde nejsou žádné recenze.