Ústava

Ústava

V roce 1921 vydal u Jana Laichtera v Praze František Novotný s použitím překladu Emanuela Peroutky Platónův spis Ústava. Toto vydání zůstalo na dlouhá desetiletí v podstatě jediným zdrojem poznání závažného Platónova pojednání o společnosti — nikoli ovšem jen o ní —, který měl český čtenář, odkázaný pouze na svou mateřštinu, k dispozici.

Nový český překlad Platónovy Ústavy je tedy nutno přivítat už jen z tohoto, právě uvedeného důvodu. Nikoli však jen kvůli němu. Autor nového překladu sám ve své ediční poznámce objasňuje něco z toho, jak se česká kultura seznamovala v průběhu svých dějin s Platónovou Ústavou a co pro ni tato znamenala.

Ústava, Předmluva, s. 7

Jak čtenář sám zjistí, přidržuje se Platón také v Ústavě formy dialogu, která je vůbec charakteristická pro jeho dílo. Sókratés rozmlouvá s přáteli, vyměňuje si s nimi názory na to, co je to spravedlnost. Tato část, kterou lze považovat za vstupní k celému dílu a která je obsažena v I. knize, představuje veskrze obratný průřez spektrem dobových názorů na otázku spravedlnosti: Platón dává možnost, aby se k této otázce vyjádřili „obyčejní lidé“ (Kephalos), básníci, ale rovněž řečníci a ti, vůči nimž má Platón největší nedůvěru, totiž profesionální manipulátoři slov a vědění, to jest sofisté.

Ústava, Předmluva, s. 10

Platónovo podobenství o jeskyni — samo o sobě natolik známé, že ho není třeba zde rozvádět — podává poměrně přesnou představu o tom, jak chápal Platón vztah skutečného poznání k poznání zdánlivému nebo přibližnému, vztah skutečného světa, tj. světa idejí a světa zprostředkovaného našimi smysly.

Podobenství o jeskyni ovšem nemá jen klíčovou hodnotu pro poznání Platónovy noetiky a ontologie, pro poznání jeho racionalistického idealismu a idealistického realismu, považujícího formy či ideje za nekonečně vzdálená, pevná a neměnná jsoucna, jen neúplně a nedokonale zprostředkovaná naší intelektuální intuicí, matematickým poznáním a smysly, nýbrž má svou významnou hodnotu též pro ocenění Platónovy představy o ideálně uspořádané společnosti, v jejímž čele stojí k tomu účelu zvláště pečlivě vybraní strážci, zvláště dobře vychovaní milovníci pravdy, profesionálové poznání a politiky v jedné osobě.

Jsou to zvláště vybraní a zvláště vychovaní muži i ženy, kteří prošli mimořádně pečlivě uzpůsobenou múzickou i gymnastickou průpravou, jež je připravila k jejich poslání i výjimečnému způsobu života, který je podle Platóna neoddělitelnou podmínkou úspěchu jejich vlastního poslání strážců a vládců.

Ústava, Předmluva, s. 14