Vzkříšení
420 Kč
Vzkříšení, vrcholné beletristické dílo Lva Tolstého, jedinečné svým sociálním a psychologickým přesahem, představuje monumentální rozbor společnosti a člověka v ní, a to nejen Ruska konce 19. století. Na příběhu knížete Dmitrije Něchljudova a Jekatěriny Maslovové, prostitutky, obviněné ze zabití a krádeže, nás zavádí Tolstoj postupně do víru osudů nejen hlavních hrdinů, ale zároveň i do všech vrstev společnosti – do zákoutí každé duše, spolupodílející se tak pečlivě, jakoby v paktu, na panujícím klamu života a jeho utrpení.
Vzkříšení
S geniálností své vypravěčské formy i myšlenky, odhaluje Tolstoj podstatu soudnictví, vězeňství, celé státní správy, opilosti a nadutosti lidí, kdy všichni, namísto lásky k bližním, přijali skrze zákony, předpisy a nařízení onu jedinou jim nutnou filosofii k ochraně zhovadilého života: krutost člověka vůči člověku – vše to při vyndávání třísky z oka svých bratří, aniž by kdo shledal trámu ve vlastním oku.
Kdo je tím vším vinen, kde rozplést klubko onoho nerozumného života, mučit a ubližovat, lhát sobě i druhým, přivádět lidi v mravní a fyzickou bídu (přímo i nepřímo), obcházet svědomí a umrtvovat jej, musí se ptát spolu s Něchljudovem každý čtenář. A stejně jako není znát Nechljudovovi ihned odpovědi, není jí znát žádné duši, je-li dosud ovinuta klamem společnosti, představou, že pohodlí a opilost (mít se tzv. dobře a být uznávána mravně stejně zdivočelými lidmi), je oním štěstím a cílem života, namísto lásky a její oběti.
Román Vzkříšení se svou hloubkou, Něchljudov se svým vnitřním rozporem, řadí se k tomu nejlepšímu, co dala světová literatura člověku. Dnes, stejně jako před více jak 120 lety, kdy bylo Vzkříšení napsáno (1899), není toto dílo o nic méně aktuální a bude jím do té doby, dokud pokrytectví, násilí člověka nad člověkem, bude se od dětství vnucovat lidem jako onen rozumný, ba z přirozenosti ustanovený či dokonce nejlepší možný pořádek.
»Prostě se jich bojím. A skutečně, ti lidé jsou hrozní. Hroznější lupičů. Lupič přece se může slitovati, oni však politovati nemohou; jsou zabezpečeni před lítostí, jako tyto kameny před vegetací. Tímhle jsou hrozní. Říká se, že Pugačevové a Razinové jsou hrozní. Tito jsou tisíckrát hroznější!« myslil dále.
»Kdyby byla dána psychologická otázka: jak to udělati, aby lidé naší doby, křesťané, humánní, prostě dobří lidé, vykonávali nejhroznější zločiny, aniž by se cítili vinnými, — tu je možné jen jedno řešení: je třeba, aby bylo totéž, co jest, je třeba, aby tito lidé byli gubernátory, inspektory, důstojníky, policajty, tj. aby za prvé byli přesvědčeni, že tu jest něco, co se nazývá státní službou, kde možno zacházeti s lidmi jako s věcmi, bez lidského, bratrského poměru k nim, a za druhé, aby lidé byli právě touto státní službou spoutáni tak, aby odpovědnost za následky jejich jednání s lidmi nepadala na nikoho odděleně.
Mimo tyto podmínky není možné za naší doby páchati takové děsné věci, jako ty, které jsem nyní viděl. Všechno záleží v tom, že lidé myslí, že jsou okolnosti, v nichž je možno zacházeti s člověkem bez lásky, ale takových okolností není. S věcmi možno zacházeti bez lásky; je možno káceti stromy, dělat cihly, kovat železo bez lásky; ale s lidmi nelze zacházet bez lásky, právě jako nelze zacházeti se včelami bez opatrnosti. Taková je povaha včel. Počneš-li s nimi zacházeti bez opatrnosti, tu uškodíš jim i sobě. Totéž je s lidmi.
A nemůže to býti jinak, protože vzájemná láska mezi lidmi jest základním zákonem života lidského. Je pravda, že se člověk nemůže donutiti, aby pracoval, ale z toho nenásleduje, že je možno zacházeti s lidmi bez lásky, obzvláště, když od nich něčeho žádáš. Necítíš-li lásky k lidem, klidně seď,« myslil si Něchljudov, obraceje se k sobě.
»Zajímej se o sebe, o věci, o co chceš, ale jen ne o lidi. Jako jísti můžeš beze škody a s užitkem jen tehdy, když se ti chce jísti, tak i s lidmi můžeš zacházet s užitkem a beze škody jen tehdy, když miluješ. Dovol si jen chovati se k lidem bez lásky, jako ses ty choval včera k švagrovi; a nebude mezí krutosti a zvířeckosti v chování k jiným lidem, jak jsem to viděl dnes, a nebude mezí tvému utrpení, jak jsem to poznal z celého svého života. Ano, ano, tak je to,« myslil si Něchljudov.
Z románu Vzkříšení
Čtenář při četbě Tolstého Vzkříšení musí buď užasnout, zhrozit se i polekat, a procházet s Něchljudovem i Kateřinou život se zatajeným dechem, nebo pro vlastní bezpečí knihu co nejdříve odložit… Nové, revidované a opravené vydání je doplněné o dosud nejkomplexnější poznámkový aparát.
Název |
Vzkříšení |
---|---|
Autor |
Lev Nikolajevič Tolstoj |
Překlad |
J. Rozvoda (s přihlédnutím k překladu Ž. Pohorecké) |
Nakladatelství |
Michal Legelli |
Vazba Před přidáním knihy do košíku vyberte typ vazby kliknutím na Vámi zvolenou variantu. |
e-kniha |
EAN |
9788088329305 |
ISBN |
978-80-88329-30-5 |
Počet stran |
590 |
Rok vydání |
2020 |
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.
DOPRAVA
K expedici našich ručně šitých knih využíváme dopravní společnosti Zásilkovna (Packeta), a to jak v rámci CZ/SK, tak v rámci celé EU i mimo ni. Maximálně si dáváme záležet, aby knihy byly baleny a chráněny tak, aby nedošlo při přepravě - od doby, kdy knihy odesíláme až po dobu, kdy Vám přijdou do rukou - k jakémukoli poškození.
DORUČENÍ
- Doručení na výdejní místo pro CZ/SK
- Doručení domů pro CZ/SK
- V případě objednávky do jiných krajin EU (i mimo ně) nás kontaktujete mailem pro rychlé vyřízení.
- E-knihy jsou ihned ke stažení po zpracování objednávky
Knihy skladem odesíláme obvykle do 24-48 hodin od objednávky (v případě aktuální práce na knize, informujeme zákazníka mailem či telefonicky o přesném datu expedice). Doba doručení trvá povětšinou 24 hodin dle vytíženosti dopravce.
CENA PŘEPRAVY CZ
-
- zásilka do 5 kg 90Kč
-
- zásilka do 5 kg 120 Kč
-
- při platbě nad 3 500 Kč
- při váze balíka nad 5 kg
CENA PŘEPRAVY SK
- zásilka do 5 kg 120Kč
- zásilka do 2 kg 140 Kč
- zásilka do 5 kg 160 Kč
- při platbě nad 3 500 Kč
- při váze balíka nad 5 kg
Související produkty
Sociální otázky
Lev Tolstoj se ve svých úvahách, v knize Sociální otázky, která je jistým pokračováním knihy Co máme tedy dělati, mistrně dotýká příčin otroctví (fyzického i duševního). Kniha dotváří obraz marnosti a neupřímnosti všech politických snah, které můžeme stopovat i v celém následujícím století po Tolstého smrti, ba které o to více se zintenzivňují a zamotávají v gordický uzel, a vzdalují člověka jeho svobodě.
Kritikon
Kritikon, tento filozoficko-alegorický román, ve své době tolik ceněný a překládaný, je v pravém smyslu slova epilogem španělského Zlatého věku. Nekonformní jezuita Gracián nejenom kriticky účtuje s vlastní dobou, ale činí velkorysý pokus o shrnutí jejího duchovního bohatství. U člověka s pozdně humanistickým vzděláním, řeholí i profesí vázaného na okruh křesťanských představ, je až zarážející ten nedostatek transcendence, to světsky střízlivé posuzování světa. Přírodní člověk Andrenio, odchovaný šelmami na pustém ostrově, prochází ve společnosti soudného a obeznalého Critila na své životní pouti labyrintem neřestí a ctností; je vtahován do záhuby osidel a opět vysvobozován, učí se dešifrovat svět, objevovat jej z něho samého, a spoléhat na vlastní síly.
Zpověď dítěte svého věku
Zpověď dítěte svého věku patří k jedněm z nejpozoruhodnějších a zároveň i nejbolestnějších psychologických děl světové literatury. Ač jediný román Alfreda de Musseta, psaný v ich formě jako autobiografie, o to více v něm zaznívá hluboký mravní a bytostný otřes láskou zklamaného „dítěte“ a pád v nejzazší hlubinu autorovy duše. Ústřední postavou knihy se tak stává sám Alfred de Musset (Oktáv), jakožto dítě svého věku – s východisky a bezútěšností, jež mu nejen ve zklamání („ráně zezadu“) ale i pro život nabízí tzv. morálka a oploštěnost jeho doby.
Nácvik křesťanství
Nácvik křesťanství, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mt 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil.
Občanská neposlušnost (Eseje) [e-kniha]
Občanská neposlušnost a Život bez zásad, nejvýznamnější dvě eseje od Henry David Thoreaua, sepsané před více jak sto sedmdesáti lety, přinášejí jedinečný pohled do duše, naslouchající výlučně zákonu svědomí, která se nehodlá podřídit otroctví doby a vnějším konvencím; duše, odmítající se usadit v čekárně života a na věčnost otálet, až bude pravda v ní již poznaná uznána zároveň i většinou (většinou, které se pravda nadto nikdy nehodí do krámu), aby podle ní mohla „s dovolením“ žít.
Povídky
Povídky - v šesti nejvýznamnějších povídkách Tolstého (Kreutzerova sonáta – se dvěma dodatky; Ďábel; Otec Sergěj; Cholstoměr; Smrt Ivana Iljiče a Kráčejte ve světle) prolíná se jako na zlaté niti ostrá kritika společenských a vnitřních hodnot člověka na straně jedné a hledání východiska z toho plynoucího, nevyhnutelného životního rozporu na straně druhé. Unikátní dodatek O poměru mezi pohlavími, sestavený z deníků L. N. Tolstého, představuje odpověď ruského myslitele nejen na bouřlivou až pobuřující odezvu k úvodní povídce, Kreutzerově sonátě, ale rovněž i k tematicky přidruženému spisu Ďábel, a to ve vztahu k manželství, lásce a nutnému směřování člověka k mravní čistotě.
Anarchistická morálka
Anarchistická morálka, spolu se spisy Komunismus a anarchie a Kolektivistické námezdnictví, odpovídá srozumitelně na mravní otázky dané lidskému srdci beze všech umělých příkazů a vůdců; tedy od namluvených církevnických a státních dogmat, jimiž svět, dle autora, ujařmuje po staletí člověka. V části spisu Komunismus a anarchie zabývá se Kropotkin problémem individua ve společnosti, kdy každá totalitární moc (tzv. velká rodina) činí z člověka pouhou ovci – loutku systému, který posluhuje jen těm, kteří se usadili na šíji svých bližních. Anarchistická morálka přichází po dlouhé době na světlo, aby kladla otázky po roli člověka nejen ve společnosti, ale i uvnitř sebe sama a umožnila mu pochopit jeho pravé místo v životě.
Okamžik
Okamžik je dílo, které v posledním roce svého života (roku 1855) píše Kierkegaard, aby jej adresoval, jak sám říká, současníkovi. Nazývá jej příznačně tedy Okamžik - soubor deseti takzvaných sešitů (poslední, desátý, byl vydán posmrtně), v nichž se dánský myslitel a filosof vypořádává jako revizor křesťanství s „křesťanstvem“ – tedy s tím, co drží podobu křesťanství podle jména (s pokrytectvím), co znivelovalo po dobu 1 800 let Kristovo učení (křesťanské učení, tedy učení o životě), aby z něj učinilo pouhý žvást a frašku poplatnou lidské vychytralosti, kdy se stalo křesťanství světskostí „par excellence“!
Recenze
Vymazat filtryZatím zde nejsou žádné recenze.