Jedinou obranou před pravdou, a to vždy jen dočasnou, se může stát její zatajování a útěk před ní. Ale i ten po čase větších či menších výmolů života naléhá svojí bytostnou úzkostí k řešení vnitřního rozporu – hledat na dně studny pravé příčiny běd i samotného smyslu života (nám do té doby neznámého...

Nový rok v sobě nese pouhé opakování. Východ Slunce nežehná bezduchému a západ neodjímá dary tomu, kdo je vezl ve své bárce. Tato slova jsou prostorem k tomu, co spadá pod „okamžik“ mých blogů – přímé sdělení současníkovi, které nalezne čtenář v mých diskusích: I. Uveřejňuje-li člověk subjektivn...

Žil jsem, jak žijí lidé mé doby. Ohlupoval jsem druhých i sebe sama a snažil se zároveň všechny kolem vést k nápravě! Nevěřil jsem v nic - jen v sílu a požadavky své osobnosti; svého osobního blaha a prospěchu. Nyní, na konci života, dospívám již pozdě k uvědomění. Kus žvance a žrádla, bylo mi více ...

V podhůří Roháčů, ve skrytu před světem, rozprostírá se okouzlující zem - dědinka chráněná posvátnými masivy Sivého vrchu a Osobité. Vysoké smrky, protékající malebný Studený potok, trávníky, kterých se ruka člověka nesnaží ještě zadusit betonem, domečky ve své prostotě a člověk ztracený v čase. V č...

Choromyslná doba generuje choromyslné potřeby a své lokaje - zotročovat a ždímat ze suché houby poslední centy, vyždímat lidská srdce, důstojnost, zpochybnit Pravdu i poslední stopy víry v dobro, a přiživit se tak na bídě člověka. Existuje jen jediná oficiální filosofie a náboženství tohoto světa, v...