Kdo je vinen?

Horko ve velkém voze třetí třídy, rozpáleném za celý den sluncem a množstvím lidí, bylo tak dusné, že Něchljudov nešel do vozu, nýbrž zůstal na plošině. Ale ani zde nebylo co dýchat, a Něchljudov vdechl celou hrudí teprve tehdy, když vozy vyjely mezi domy a zafoukal průvan. »Ano, zabili,« opakoval s...
22. června 2020 L. N. Tolstoj

Neferehorovo proroctví

Jednoho dne přišli dvořané ke králi pozdraviti ho, a Jeho Veličenstvi řekl správci pokladu, jenž byl po jeho boku: „Pospěš a přiveď mi dvořany, ať sem vejdou k dnešnímu pozdravu!” Byli k němu ihned přivedeni. Když vešli, pozdravili ho, jak bylo jejich každodenním zvykem a leželi na břiše před Jeho ...
10. června 2020 Sebájat

Kázání na hoře (pravý smysl učení Ježíše Krista)

A tak, když jsem pochopil zákon Kristův jako zákon Kristův a nikoli jako zákon Mojžíšův a Kristův, a když jsem pochopil onu větu tohoto zákona (neprotiviti se zlu násilím), která přímo zavrhuje zákon Mojžíšův, všecka evangelia, místo dřívější nejasnosti, rozptýlenosti, rozporů, splynula mně v jeden ...
13. dubna 2020 L. N. Tolstoj

Zastupitelská vláda

Politická organizace se nemění dle libosti zákonodárců; může sice změnit jméno, může mít dnes formu monarchie, zítra republiky, nepodléhá však rovnocenné změně; uzpůsobuje se a vytváří dle hospodářského režimu, jehož je vždy výrazem a zároveň i potvrzením a ochráncem. Jestli se někdy politický reži...
13. dubna 2020 P. A. Kropotkin

Nezbytnost revoluce

V životě lidstva jsou doby, kdy se vnucuje současně ve všech ohledech nutnost strašlivého otřesu, převratu, který by pohnul společností až do útrob. V takových dobách se přiznává každý upřímný člověk, že nynější poměry nemohou potrvat, že je třeba velikých událostí, které vyšinou lidstvo z kolejí, n...
11. dubna 2020 P. A. Kropotkin

Nová Heloïsa – metafyzika lásky

Člověk sám o sobě, drahý milenče, musel by být již velmi zvrhlý a zkažený, aby v něm příroda, její esence, která nese odraz všeho nebeského Dobra, nevyvolala žádný cit či vášeň, aby co jen na chvíli v ní nepocítil smyslu bytí Sebe sama, stejně jako absurdnosti existence, dožadující se života tam, kd...
24. srpna 2017 Michal Legelli

Elysium – tíha a milost bytí

Moje noblesa zůstala příliš vysoko a já jsem se ocitl příliš nízko, hluboko a sám, aby mne bylo možné slyšet a zachránit. Seděl jsem na čas na ruinách svého Chrámu - na dně propasti, tváří v tvář nejzazší prázdnotě. Dny, v nichž jsem se probouzel, staly se těmi nejtěžšími rány, které poznám. Pocity ...
16. srpna 2017 Michal Legelli

Juráňova dolina – vůně myrhy

Sedám si k tichému potůčku, protékajícím Juráňovou dolinou, a plně se ztotožňuji s jeho pomíjivostí. Jako bych zde odhazoval vše prázdné a marné a pozoroval, jak řeka odnáší vše po proudu času – v tichosti a bezvýznamnosti. Odnáší nejen moji schránku, ale i pocity, marné tužby a zbytky mé vlastní sa...
26. června 2017 Michal Legelli

Rešovský vodopád – o ženě, mechu a kapradí

Mezi potůčkem a skalkou, mezi mechem a kapradím, jehož klenbu tvoří pouhé nebe a hvězdy, objevuji vůli a naději, kterou oživuje pouze Bůh. Není to potůček sám, není to mech ani kapradí, zdaleka to není hvězdné nebe, které je toho účastno, co vytváří onen zvláštní div, pulzující neustále v jádru všeh...
15. ledna 2017 Michal Legelli

Zpověď starce své doby – vlády tmy

Žil jsem, jak žijí lidé mé doby. Ohlupoval jsem druhých i sebe sama a snažil se zároveň všechny kolem vést k nápravě! Nevěřil jsem v nic - jen v sílu a požadavky své osobnosti; svého osobního blaha a prospěchu. Nyní, na konci života, dospívám již pozdě k uvědomění. Kus žvance a žrádla, bylo mi více ...
4. prosince 2016 Michal Legelli

Plačlivé – hora, která přestala plakat

Zatoužil jsem alespoň jednou za život navštívit tuto zimní krásu, zastavenou jako by v čase; nevědomý si, čím se stává ve svém účinku. Tedy alespoň pro toho, kdo k ní směřuje s obnaženým srdcem a vědomím si své tíže - pro člověka, který k ní přistupuje v bázni a chvění, a jenž nastřádal dostatek otá...
5. října 2016 Michal Legelli

Oravská dědina – o lidech mezi lidmi

V podhůří Roháčů, ve skrytu před světem, rozprostírá se okouzlující zem - dědinka chráněná posvátnými masivy Sivého vrchu a Osobité. Vysoké smrky, protékající malebný Studený potok, trávníky, kterých se ruka člověka nesnaží ještě zadusit betonem, domečky ve své prostotě a člověk ztracený v čase. V č...
17. září 2016 Michal Legelli

Oblazy – aforismy samoty

Neustále se přesvědčuji, jak důležité je vlastní, upřímné ztišení. Tichá modlitba v horách a lesích, nejvíce však v samotném srdci Jedince. Samota, to je skutečná gilotina našich hodnot! Nejbližší přítel, který Vám nikdy nenamluví lež a nenalíčí bohatství, je-li podstatou prázdnota. Přítel, který se...
22. srpna 2016 Michal Legelli

Prosiecká dolina – mystérium jara

Každý rok, každé jaro, procházím se touto vzkříšenou scenérií krásy, Prosieckou dolinou s jejím potůčkem. Procházím se procesem, jemuž je podrobena duše samotného člověka. Po časech chladu raší pupeny a květy, na obzoru vychází Slunce, jehož teplé, jarní paprsky zahřívají lidskou duši. Věci, které s...
1. srpna 2016 Michal Legelli

Člověk bez masky – otroctví naší doby

Choromyslná doba generuje choromyslné potřeby a své lokaje - zotročovat a ždímat ze suché houby poslední centy, vyždímat lidská srdce, důstojnost, zpochybnit Pravdu i poslední stopy víry v dobro, a přiživit se tak na bídě člověka. Existuje jen jediná oficiální filosofie a náboženství tohoto světa, v...
22. července 2016 Michal Legelli