Vzkříšení
420 Kč
Vzkříšení, vrcholné beletristické dílo Lva Tolstého, jedinečné svým sociálním a psychologickým přesahem, představuje monumentální rozbor společnosti a člověka v ní, a to nejen Ruska konce 19. století. Na příběhu knížete Dmitrije Něchljudova a Jekatěriny Maslovové, prostitutky, obviněné ze zabití a krádeže, nás zavádí Tolstoj postupně do víru osudů nejen hlavních hrdinů, ale zároveň i do všech vrstev společnosti – do zákoutí každé duše, spolupodílející se tak pečlivě, jakoby v paktu, na panujícím klamu života a jeho utrpení.
Vzkříšení
S geniálností své vypravěčské formy i myšlenky, odhaluje Tolstoj podstatu soudnictví, vězeňství, celé státní správy, opilosti a nadutosti lidí, kdy všichni, namísto lásky k bližním, přijali skrze zákony, předpisy a nařízení onu jedinou jim nutnou filosofii k ochraně zhovadilého života: krutost člověka vůči člověku – vše to při vyndávání třísky z oka svých bratří, aniž by kdo shledal trámu ve vlastním oku.
Kdo je tím vším vinen, kde rozplést klubko onoho nerozumného života, mučit a ubližovat, lhát sobě i druhým, přivádět lidi v mravní a fyzickou bídu (přímo i nepřímo), obcházet svědomí a umrtvovat jej, musí se ptát spolu s Něchljudovem každý čtenář. A stejně jako není znát Nechljudovovi ihned odpovědi, není jí znát žádné duši, je-li dosud ovinuta klamem společnosti, představou, že pohodlí a opilost (mít se tzv. dobře a být uznávána mravně stejně zdivočelými lidmi), je oním štěstím a cílem života, namísto lásky a její oběti.
Román Vzkříšení se svou hloubkou, Něchljudov se svým vnitřním rozporem, řadí se k tomu nejlepšímu, co dala světová literatura člověku. Dnes, stejně jako před více jak 120 lety, kdy bylo Vzkříšení napsáno (1899), není toto dílo o nic méně aktuální a bude jím do té doby, dokud pokrytectví, násilí člověka nad člověkem, bude se od dětství vnucovat lidem jako onen rozumný, ba z přirozenosti ustanovený či dokonce nejlepší možný pořádek.
»Prostě se jich bojím. A skutečně, ti lidé jsou hrozní. Hroznější lupičů. Lupič přece se může slitovati, oni však politovati nemohou; jsou zabezpečeni před lítostí, jako tyto kameny před vegetací. Tímhle jsou hrozní. Říká se, že Pugačevové a Razinové jsou hrozní. Tito jsou tisíckrát hroznější!« myslil dále.
»Kdyby byla dána psychologická otázka: jak to udělati, aby lidé naší doby, křesťané, humánní, prostě dobří lidé, vykonávali nejhroznější zločiny, aniž by se cítili vinnými, — tu je možné jen jedno řešení: je třeba, aby bylo totéž, co jest, je třeba, aby tito lidé byli gubernátory, inspektory, důstojníky, policajty, tj. aby za prvé byli přesvědčeni, že tu jest něco, co se nazývá státní službou, kde možno zacházeti s lidmi jako s věcmi, bez lidského, bratrského poměru k nim, a za druhé, aby lidé byli právě touto státní službou spoutáni tak, aby odpovědnost za následky jejich jednání s lidmi nepadala na nikoho odděleně.
Mimo tyto podmínky není možné za naší doby páchati takové děsné věci, jako ty, které jsem nyní viděl. Všechno záleží v tom, že lidé myslí, že jsou okolnosti, v nichž je možno zacházeti s člověkem bez lásky, ale takových okolností není. S věcmi možno zacházeti bez lásky; je možno káceti stromy, dělat cihly, kovat železo bez lásky; ale s lidmi nelze zacházet bez lásky, právě jako nelze zacházeti se včelami bez opatrnosti. Taková je povaha včel. Počneš-li s nimi zacházeti bez opatrnosti, tu uškodíš jim i sobě. Totéž je s lidmi.
A nemůže to býti jinak, protože vzájemná láska mezi lidmi jest základním zákonem života lidského. Je pravda, že se člověk nemůže donutiti, aby pracoval, ale z toho nenásleduje, že je možno zacházeti s lidmi bez lásky, obzvláště, když od nich něčeho žádáš. Necítíš-li lásky k lidem, klidně seď,« myslil si Něchljudov, obraceje se k sobě.
»Zajímej se o sebe, o věci, o co chceš, ale jen ne o lidi. Jako jísti můžeš beze škody a s užitkem jen tehdy, když se ti chce jísti, tak i s lidmi můžeš zacházet s užitkem a beze škody jen tehdy, když miluješ. Dovol si jen chovati se k lidem bez lásky, jako ses ty choval včera k švagrovi; a nebude mezí krutosti a zvířeckosti v chování k jiným lidem, jak jsem to viděl dnes, a nebude mezí tvému utrpení, jak jsem to poznal z celého svého života. Ano, ano, tak je to,« myslil si Něchljudov.
Z románu Vzkříšení
Čtenář při četbě Tolstého Vzkříšení musí buď užasnout, zhrozit se i polekat, a procházet s Něchljudovem i Kateřinou život se zatajeným dechem, nebo pro vlastní bezpečí knihu co nejdříve odložit… Nové, revidované a opravené vydání je doplněné o dosud nejkomplexnější poznámkový aparát.
Název |
Vzkříšení |
---|---|
Autor |
Lev Nikolajevič Tolstoj |
Překlad |
J. Rozvoda (s přihlédnutím k překladu Ž. Pohorecké) |
Nakladatelství |
Michal Legelli |
Vazba Před přidáním knihy do košíku vyberte typ vazby kliknutím na Vámi zvolenou variantu. |
e-kniha |
EAN |
9788088329305 |
ISBN |
978-80-88329-30-5 |
Počet stran |
590 |
Rok vydání |
2020 |
Pouze přihlášení uživatelé, kteří zakoupili tento produkt, mohou přidat hodnocení.

DOPRAVA
K expedici našich ručně šitých knih využíváme dopravní společnosti Zásilkovna (Packeta), a to jak v rámci CZ/SK, tak v rámci celé EU i mimo ni. Maximálně si dáváme záležet, aby knihy byly baleny a chráněny tak, aby nedošlo při přepravě - od doby, kdy knihy odesíláme až po dobu, kdy Vám přijdou do rukou - k jakémukoli poškození.
DORUČENÍ
- Doručení na výdejní místo pro CZ/SK
- Doručení domů pro CZ/SK
- V případě objednávky do jiných krajin EU (i mimo ně) nás kontaktujete mailem pro rychlé vyřízení.
- E-knihy jsou ihned ke stažení po zpracování objednávky
Knihy skladem odesíláme obvykle do 24-48 hodin od objednávky (v případě aktuální práce na knize, informujeme zákazníka mailem či telefonicky o přesném datu expedice). Doba doručení trvá povětšinou 24 hodin dle vytíženosti dopravce.
CENA PŘEPRAVY CZ
-
- zásilka do 5 kg 90Kč
-
- zásilka do 5 kg 120 Kč
-
- při platbě nad 3 500 Kč
- při váze balíka nad 5 kg
CENA PŘEPRAVY SK
- zásilka do 5 kg 120Kč
- zásilka do 2 kg 140 Kč
- zásilka do 5 kg 160 Kč
- při platbě nad 3 500 Kč
- při váze balíka nad 5 kg
Související produkty
Království boží ve vás
Království boží ve vás ‒ poprvé od roku 1925 se čtenáři dostává do rukou kompletní (nezkrácené!), opravené, stěžejní dílo Lva Tolstého o nenásilí. Království boží ve vás přibližuje a objasňuje zásadní výrok Ježíšova učení o lásce (křesťanství!) v jeho praktickém přikázání a důsledcích: neprotivit se zlu násilím. Tolstoj svým vytříbeným stylem jasně poukazuje, že celé společenské zřízení, vedené ve starozákonním duchu „oko za oko, zub za zub“, dávno již přežité a nerozumné ve vědomí člověka, a vydržované posluhovači falešného mínění o životě (jejich hypnózou), zakládá se především na ochraně lupu a tedy ovládání vlastních porobených a utiskovaných lidí. Nenásilí není dle Tolstého idealismem, nýbrž nutným důsledkem rozumovým a mravním.
Kritikon
Kritikon, tento filozoficko-alegorický román, ve své době tolik ceněný a překládaný, je v pravém smyslu slova epilogem španělského Zlatého věku. Nekonformní jezuita Gracián nejenom kriticky účtuje s vlastní dobou, ale činí velkorysý pokus o shrnutí jejího duchovního bohatství. U člověka s pozdně humanistickým vzděláním, řeholí i profesí vázaného na okruh křesťanských představ, je až zarážející ten nedostatek transcendence, to světsky střízlivé posuzování světa. Přírodní člověk Andrenio, odchovaný šelmami na pustém ostrově, prochází ve společnosti soudného a obeznalého Critila na své životní pouti labyrintem neřestí a ctností; je vtahován do záhuby osidel a opět vysvobozován, učí se dešifrovat svět, objevovat jej z něho samého, a spoléhat na vlastní síly.
Příběh dvou měst
Příběh dvou měst, historický román z období Velké francouzské revoluce, vrcholné dílo z pera anglického romanopisce Charlese Dickense, právem zaujímá pozici třetí nejčtenější knihy všech dob, oslovující svojí hloubkou, po více jak sto padesát let, každou generaci lidí – i tu dnešní. Sice již není vidu po „madame La Guillotine“, žertovné holičce, přesto zůstává charakteristika postav, osudů a doby stejně aktuální, neboť otroctví, v nejširším slova smyslu, pojistilo se jen svojí „střední třídou“, aby onen očividný zápas a nesoulad života, kdo s koho, měnící za doby francouzské revoluce ulice v potoky krve, již neplál tak zjevně a neohrozil tak zlehka samého Molocha.
Zpověď dítěte svého věku
Zpověď dítěte svého věku patří k jedněm z nejpozoruhodnějších a zároveň i nejbolestnějších psychologických děl světové literatury. Ač jediný román Alfreda de Musseta, psaný v ich formě jako autobiografie, o to více v něm zaznívá hluboký mravní a bytostný otřes láskou zklamaného „dítěte“ a pád v nejzazší hlubinu autorovy duše. Ústřední postavou knihy se tak stává sám Alfred de Musset (Oktáv), jakožto dítě svého věku – s východisky a bezútěšností, jež mu nejen ve zklamání („ráně zezadu“) ale i pro život nabízí tzv. morálka a oploštěnost jeho doby.
Rozprava o dobrovolném otroctví
Rozprava o dobrovolném otroctví od Étienna de la Boétie, napsaná před 350 lety popisuje výstižně a bez skrupulí podstatu otroctví, v němž se nachází lidé a národy od počátku věků až do dnešních dnů; otroctví, v němž se měnila pouze forma, založená na více či méně zastřeném násilí a klamu a současně dobrovolné spojitosti lidí se samotnými tyrany. Předkládaný titul, jehož součástí je i pět Tolstého statí, prohlubujících téma Boétieho traktátu Rozprava o dobrovolném otroctví (a to: Podstata otroctví, Otroctví naší doby, Požadavky lásky, povídka Kráčejte ve světle a stať Věřte sobě), přináší čtenáři poprvé překlad podle kritického vydání (od dosud známých modifikací textu) a doplněný o nezbytné poznámky.
Povídky
Povídky - v šesti nejvýznamnějších povídkách Tolstého (Kreutzerova sonáta – se dvěma dodatky; Ďábel; Otec Sergěj; Cholstoměr; Smrt Ivana Iljiče a Kráčejte ve světle) prolíná se jako na zlaté niti ostrá kritika společenských a vnitřních hodnot člověka na straně jedné a hledání východiska z toho plynoucího, nevyhnutelného životního rozporu na straně druhé. Unikátní dodatek O poměru mezi pohlavími, sestavený z deníků L. N. Tolstého, představuje odpověď ruského myslitele nejen na bouřlivou až pobuřující odezvu k úvodní povídce, Kreutzerově sonátě, ale rovněž i k tematicky přidruženému spisu Ďábel, a to ve vztahu k manželství, lásce a nutnému směřování člověka k mravní čistotě.
Buřičovy řeči
Buřičovy řeči - jeden z nejúdernějších spisů anarchismu všech dob od P. A. Kropotkina - kde jako na drtících úhozech kladiva pukají okovy, mají dodnes co říct člověku. Myšlenky ruského filosofa a anarchisty vůči všemu státnímu pobožnůstkářství, grotesknosti adorované svobody, ujařmenosti člověka, prostituovanému šosáctví zákonodárce: tedy vůči veškeré lži, pozvednuté na tzv. společenský pořádek, nenechávají na ničem nit suchou a jsou stále živá. Při četbě stránky po stránce padají jako na prubířském kameni všechny modly, které se snaží jako chapadla chobotnice podrobit si tělo i duši člověka.
Anarchistická morálka
Anarchistická morálka, spolu se spisy Komunismus a anarchie a Kolektivistické námezdnictví, odpovídá srozumitelně na mravní otázky dané lidskému srdci beze všech umělých příkazů a vůdců; tedy od namluvených církevnických a státních dogmat, jimiž svět, dle autora, ujařmuje po staletí člověka. V části spisu Komunismus a anarchie zabývá se Kropotkin problémem individua ve společnosti, kdy každá totalitární moc (tzv. velká rodina) činí z člověka pouhou ovci – loutku systému, který posluhuje jen těm, kteří se usadili na šíji svých bližních. Anarchistická morálka přichází po dlouhé době na světlo, aby kladla otázky po roli člověka nejen ve společnosti, ale i uvnitř sebe sama a umožnila mu pochopit jeho pravé místo v životě.
Recenze
Vymazat filtryZatím zde nejsou žádné recenze.