Rozprava o dobrovolném otroctví

Rozprava o dobrovolném otroctví

Ubozí, nešťastní a pošetilí lidé, národy tvrdohlavé ke svému zlu a slepé ke svému dobru! Dovolujete, aby vám před vašima očima vzali to nejlepší a nejzářivější z vašich příjmů, aby drancovali vaše pole, vykrádali vaše domy a zbavovali je starého nábytku vašich předků! Žijete tak, že se nemůžete pochlubit ničím, co by bylo jen vaše. Zdá se, jako by pro vás bylo velkým štěstím, že váš majetek, vaše rodiny i vaše životy nepatří vám, nýbrž že vám byly někým propůjčeny.

A všechna tato škoda, toto neštěstí, tato zkáza nepřichází k vám od hordy nepřátel, ale od nepřítele jednoho, kterého jste učinili tím, čím je, od toho, kvůli němuž jdete tak statečně do války a pro jehož velikost se neodmítáte nabídnout sami na smrt. Přesto má tento pán, který vás ovládá, jen dvě oči, dvě ruce, jedno tělo a nic víc, než co by měl ten nejposlednější člověk z nepřeberného množství vašich měst. Co má navíc, jsou prostředky, které mu poskytujete, aby vás mohl ničit.

Odkud má všechny ty oči, které vás špehují, když ne od vás? Jak může mít tolik rukou, aby vás udeřil, když si je od vás nevypůjčuje? Nejsou snad nohy, jimiž šlape po vašich městech, rovněž vaše? Jakou jinou mocí vás ovládá než tou, kterou jste mu sami poskytli? Jak by se mohl odvážit vás napadnout, kdyby se s vámi samými na tom předem nedohodl? Jakou škodu by vám mohl způsobit, kdybyste vy sami nebyli příjemci zloděje, který vás okrádá, spolupachateli vraha, který vás zabíjí, a zrádci sebe samých?

Oséváte svá pole, aby je mohl pustošit, zařizujete a naplňujete své domy, aby měl z čeho brát svoji kořist, vychováváte své dcery, aby mohl uspokojovat svůj chtíč, živíte své děti, aby z nich mohl udělat vojáky, aby je mohl vést na jatka a učinil z nich služebníky svých choutek a vykonavatele své pomsty. Vyčerpáváte se bolestí, aby se on mohl válet ve svých rozkoších a utápět se ve svých špinavých a hnusných radovánkách. Oslabujete se, aby byl silnější a aby vás mohl držet pevněji a s kratší opratí.

A od tolika příkoří, která by nesnesla a nevydržela ani sama zvířata, byste se mohli vysvobodit, pokud byste se o to pokusili – nikoli nějakým počinem, nýbrž pouze tím, že byste to chtěli.

Rozprava o dobrovolném otroctví, s. 15-16