V přírodě

Má noblesa zůstala příliš vysoko a já se ocitl příliš nízko - na dně propasti, příliš hluboko a sám, aby mne bylo možné slyšet a zachránit. Seděl jsem na čas na ruinách svého Chrámu, tváří v tvář nejzazší prázdnotě. Dny, v nichž jsem se probouzel, staly se těmi nejtěžšími rány, které poznám. Pocity ...
V přírodě
První, co člověk v životě objevuje, jakmile počne být rozumný, je jeho vlastní poměr k životu. Malá procházka v přírodě - chvilkové zastavení se na místech, kde je člověk sám se sebou, může přispět k nalezení odpovědí... Malá pravda – kdo ji má, může zraňovat. Malá lež přináší tomu, kdo ji vys...
V přírodě
Mezi potůčkem a skalkou, mezi mechem a kapradím, jehož klenbu tvoří pouhé nebe a hvězdy, objevuji vůli a naději, kterou oživuje pouze Bůh. Není to potůček sám, není to mech ani kapradí, zdaleka to není hvězdné nebe, které je toho účastno, co vytváří onen zvláštní div, pulzující neustále v jádru všeh...
V přírodě
Zatoužil jsem alespoň jednou za život navštívit tuto zimní krásu, zastavenou jako by v čase; nevědomý si, čím se stává ve svém účinku. Tedy alespoň pro toho, kdo k ní směřuje s obnaženým srdcem a vědomím si své tíže - pro člověka, který k ní přistupuje v bázni a chvění, a jenž nastřádal dostatek otá...
V přírodě
Neustále se přesvědčuji, jak důležité je vlastní, upřímné ztišení. Tichá modlitba v horách a lesích, nejvíce však v samotném srdci Jedince. Samota, to je skutečná gilotina našich hodnot! Nejbližší přítel, který Vám nikdy nenamluví lež a nenalíčí bohatství, je-li podstatou prázdnota. Přítel, který se...
V přírodě
Každým rokem procházím touto vzkříšenou, znovuobnovenou scenérií krásy, počínající Prosieckou dolinou a jejím potůčkem. Procházím se procesem, jemuž je podrobena duše samotného člověka. Po časech chladu raší pupeny a květy, na obzoru vychází Slunce, jehož teplé, jarní paprsky zahřívají lidskou duši....
V přírodě