Jednoho dne přišli dvořané ke králi pozdraviti ho, a Jeho Veličenstvi řekl správci pokladu, jenž byl po jeho boku: „Pospěš a přiveď mi dvořany, ať sem vejdou k dnešnímu pozdravu!”

Byli k němu ihned přivedeni. Když vešli, pozdravili ho, jak bylo jejich každodenním zvykem a leželi na břiše před Jeho Veličenstvem.

Jeho Veličenstvo jim řekl: „Muži, hleďte! Dal jsem Vás zavolati, abyste mi vyhledali vašeho syna, jenž jest mudrcem, vašeho bratra, jenž jest dokonalý, vašeho přítele, jenž si osvojil dobrou povahu, aby mi pověděl něco krásného z vybraných průpovědí, stoje před tváří Mého Veličenstva, abych si to poslechl.”

Oni vrhli se zase na břicho před Jeho Veličenstvem, a řekli mu: „Jest nejvyšší předčitatel svatých knih bohyně Bastety – králi, náš pane! – jehož jméno jest Neferehor. Jest prostý občan, ale jeho rámě jest statečné; jest písař, mající znamenité prsty, jest vznešený muž, jenž má více majetku nežli kdokoli jiný jemu rovný. Nuže, nařiď ať přijde, aby spatřil Tvé Veličenstvo!”

Jeho Veličenstvo řekl: „Pospěšte a přiveďte mi ho!”

Byl ihned přiveden, ležel na břiše před Jeho Veličenstvem, a Jeho Veličenstvo mu řekl: „Pojď sem! Hleď, příteli Neferehore, pověz mi něco krásného z vybraných průpovědí, stoje před tváří Mého Veličenstva, abych si to poslechl!”

„Něco z toho, co se stalo, nebo něco z toho, co se stane, králi, můj pane?”

Jeho Veličenstvo odpověděl: „Dnes něco z toho, co se stane.” Pak se chopil skříňky s psacími potřebami, vzal si svitek papyru a paletu, a jal se psáti to, co mluvil předčitatel svatých knih Neferehor, jenž byl učencem východu, ve službách bohyně Bastety v její záři, jenž narodil se v župě onské. On staral se o to, co děje se v zemi, a předvídal pohromu z východu, vpád asijských beduínů s jejich srpovitými meči, kteří zkruší srdce ženců a odejmou potahy oráčům.

On mluvil: „Buš mé srdce! Plač nad touto zemí, v níž jsi počalo bíti! Mlč a nenaříkej! Pohleď!

Mluví se proti knížeti: ‚Nemějte ho v úctě!’ a hle, kníže jest svržen! Země, ve které jsi počal žíti jest v mdlobě.

Pohleď na to, co jest před tebou! Stavíš se sice proti tomu, co jest před tebou, ale pohleď na vysoké úředníky, kteří řídí zemi, jsouce ustanoveni k tomu, aby ubránili počátkům nepoctivosti! Celá země bez výjimky propadá zkáze. Z jejich předepsaných dávek nezbývá, co by stačilo nehtu.

Jest zničena tato země, není, kdo by se o ni staral; není, kdo by o ní mluvil, není, kdo by nad ní plakal. Slunce se skrývá před touto zemí, takže nebude svítiti, aby lidé viděli. A pohleď na lidi! Nežijí ani, jsouce obklopeni bouří; jsou všichni hluší úzkostí.

Řeknu, co vidím před sebou. Nestalo se dosud, že by nepřišlo to, co jsem předpověděl.

Prázdné bude řečiště egyptské, takže po nohách se bude přecházeti přes řeku a marně bude hledána voda pro lodi, aby mohly plouti svou cestou, jež se stala suchou zemí. Suchá země se stane bahniskem, takže řečiště bude stejné jako suchá země. Jižní vítr zažene severní větry, takže na nebi nebude ani jediného větru.

Ptáci se odcizí rodišti v bažinách Delty. Pták vystaví si hnízdo vedle obyvatelů města, a strpí, aby se mu přibližovali, jsouce v úzkosti.

Zkáze propadne tento blahobyt, tato jezera i tyto končiny. To, co bylo krásné, bude zničeno, rybníky i zákoutí, kde se kuchaly ryby a ptáci, která se leskla rybami a ptáky. Všechen blahobyt zanikne a nešťastná země bude zbavena potravy. Asiaté a nepřátelé povstanou na východu a asijští beduíni vpadnou do Egypta.

Soudní dvůr jest v úzkosti, cizinec jest u něho, a nikdo ho neposlouchá. Lidé budou váhati … v noci. Budou přicházet k soudnímu dvoru a budou ho obléhati.

Horská zvěř bude píti z egyptské řeky a bude se ochlazovati na jejich březích, týrána úzkostí.

Tato země bude dobyta a nebude známo, kdy nastane to, co se má státi. Skryj se a nemluv! Dívej se a poslouchej!

Pravím Ti, že země bude ve smutku, a bude se díti, co se dosud nedělo. Lidé budou se chápati válečných zbraní a země bude ve zmatcích. Budou se vyráběti zbraně z bronzu a v krvi bude se žebrat o chléb. Lidé budou se smáti chorobným smíchem, nebudou plakati ani při smrti, a nebudou spáti, umírajíce hlady.

Srdce člověka se stará jen o něho samého. Dnes neuzavírají se přátelské svazky; srdce se na ně vůbec nezmůže. Každý sedí ve svém koutu, a druh zabíjí druha. Pravím ti, že syn stane se nepřítelem, bratr protivníkem a lidé budou zabíjeti své otce.

Všechna ústa budou plná touhy po veškerém blahu, jež zaniklo, a země propadne zkáze. Ústa budou plná vzdechu: ‚Miluj mě!’ Budou se dávati zákony, jež se budou hanobiti činy. Marná bude snaha najíti, co se má činiti a co se nemá činiti. Každý bude okrádán o svůj majetek, jehož se dostane cizinci.

Pravím ti, můj pane, že ten, jenž si nic nenashromáždil, bude trpěti nouzí. S nenávistí bude se vystupovati proti obyvatelům města. Budou umlčována mluvíví ústa a bude oplácena zpupnost, jež se pak objeví. Bude se volati: ‚Nedobíjej ho!’ vypravování o tom bylo by srdci ohněm; nebylo by možno snésti mou řeč.

Země bude trpěti nedostatkem; četní budou její vůdcové, ale poddaným se nebude dostávati nejvyššího pána. Málo bude obilí a míra jest veliká a naměřuje se s nadměrkem! Zuby nebudou kousati, a oči budou zaplaveny slzami.

Slunce odloučí se od lidí; bude svítiti jen okamžik, takže nebude známo, kdy jest poledne. Stín se nezdvihne a nebude viděti světla. Slunce bude vyhlížeti na nebi jako měsíc, aniž poruší svůj předepsaný čas. Jeho paprsky, vycházející z jeho záře, budou jako ty, jichž dostává se předkům v západní říši.

Ukážu ti zemi v bídě a bolesti.  Pravím ti, že země bude ve smutku. Kdo má ruku, bude ji nastavovat a bude prositi o almužnu. Pravím ti, že poddaný nabude vrchu nad pánem, a lidé budou pobíhati za tím, co prochází břichem. Bude se žíti životem hřbitovním. Chudý bude míti více než boháč, prostý člověk bude jísti koláče, a sluhové budou …. Župa onská nebude domovem ani jediného boha.

Tu přijde z jihu král, jehož jméno bude Ameni ospravedlněný. Bude synem ethiopské ženy, jenž se narodí v Nechenu. On vezme si bílou korunu, nasadí si červenou korunu a sjednotí obě koruny. On sjedná klid Hornímu i Dolnímu Egyptu i jejich poddaným, projížděje mezi oběma břehy a třímaje veslo člunu.

Lidé v jeho době budou se radovati. Syn člověka proslaví své jméno na věky věkův. Nastane osvobození od zla, působeného cizinci a nepřáteli, jimž zavřou se ústa strachem před ním. Asijští beduíni propadnou jeho meči, Libyjčané propadnou jeho plamenům, nepřátelé podlehnou jeho útočnosti a buřiči jeho moci. Královský had na jeho čele umlčí buřiče.

Budou postaveny královské zdi, aby bylo zabráněno asijským beduínům vpadati do Egypta, a oni budou prositi o vodu, jak jest předepsáno, aby napojili svůj skot.

Spravedlnost vrátí se na své místo a bezpráví bude vypuzeno. Radovati se bude ten, kdo uvidí to a kdo bude sloužiti králi. Mudrc pak vzdá mi tekutou oběť, neboť uvidí, že stalo se to, co jsem řekl.

Ukázka z knihy „Ze starší literatury egyptské“; překlad: František Lexa