Svět jako vůle a představa 2

Základní chybou všech systémů je neuznání této pravdy, že intelekt a hmota jsou koreláty, tj. jedno je tu pro druhé, obojí spolu stojí a padá, jedno je jen reflexem druhého, dokonce, že je to vlastně jedno a totéž, sledováno ze dvou protikladných stran; kteréžto jedno – což zde anticipuji – je jevem vůle nebo věci o sobě; že tím je obojí sekundární: proto v žádném z nich nelze hledat původ světa. Ale v důsledku onoho neuznání hledaly všechny systémy (vyjma asi spinozismu) původ všech věcí v jednom z nich. Kladli totiž buď intelekt, nús, jako vůbec první a démiurgos, a v tom nechali předejít představu věcí a světa před jejich skutečnost: tím odlišili reálný svět od světa jako představy, což je nesprávné. Proto nastupuje jako to, čím se obojí liší, hmota, jako věc o sobě. Zde vzniká nesnáz přizpůsobit hmotu tak, aby udělovala realitu pouhé představě světa. Jelikož tu musí být buď onen původní intelekt, proto je hmota, stejně jako on, absolutně první, a my dostaneme dvě absolutní prvotiny, démiurgos a nús. Nebo ji intelekt stvoří z ničeho; domněnka, která odporuje našemu rozvažování, neboť je schopné pochopit jen změny hmoty, ne však její vznik nebo zánik; což v zásadě spočívá na tom, že hmota je jeho bytostný korelát. – Ti, kteří kladou tyto systémy, které jsou koreláty, proti sobě, tedy hmotu činí absolutně první, postulují hmotu, aniž by si ji někdo představoval, což, jak plyne ze všeho výše řečeného, je přímý rozpor; neboť v existenci hmoty vždy myslíme jen představování. Pak však vzniká obtíž k této hmotě, která je to jediné absolutní první, přivést intelekt, který se má vyvodit z ní. Tuto slabinu materialismu jsem vylíčil v § 7 prvního svazku. – U mě jsou naopak hmota a intelekt neoddělitelné koreláty, jen pro sebe navzájem, proto jen relativní: hmota je představou intelektu; intelekt je to, jedině v jehož představě hmota existuje. Obojí vytváří svět jako představu, který je Kantovským jevem, tedy něčím sekundárním. Primární je to jevící se, věc o sobě sama, kterou později poznáme jako vůli. Ta o sobě není ani představující se, ani představovaná; nýbrž je od svých způsobů jevu zcela odlišná.