Starosti pohanů [e-kniha]

Starosti pohanů

Pohanství je právě dvojakost, dvě vůle, být bez pána nebo, což je totéž, otroctví. Pohanství je říše v rozporu sama se sebou, panství v neustálé vzpouře, kde se tyrani střídají jeden za druhým, ale nikdy není nikdo pánem. Pohanství je mysl ve vzpouře, pomocí ďábla se vyhání ďábel okamžiku a sedm horších vnikne dovnitř. Pohanství je ve všech svých projevech nakonec neposlušnost, bezmocný a odporující si pokus o službu dvěma pánům. Proto má nad sebou také trest: „Běda hříšníku, který jde dvěma cestami!“

Duchovní světlo však pohaslo a bezútěšný člověk se šíleně zaplete do mnohých potíží, jen když mu nic nepřipomíná Boha. Otročí od rána do večera, shromažďuje peníze, šetří, má výdělky, – ano, když s ním hovoříš, budeš slyšet jenom řeči o vážnosti života. Ó, příšerná vážnost, bylo by skoro lepší přijít o rozum!

Je otrokem vychloubání v zajetí závratné světskosti a opuštěn Bohem přestává být člověkem. V nitru je jako mrtvý, ale jeho povýšenost nás obchází jako strašidlo – stále žije. Není to člověk, s kým mluvíš, když mluvíš s ním; v touze po povýšenosti se stal tím, k němuž lidé vzhlížejí a jako člověk znamená jen vlastní titul. Niterně je jenom prázdnota a nic, nicotnost, ale zůstává mu zdání, pomíjející zdání, jež nosí vyznamenání světské povýšenosti.

Starosti pohanů, ze 7. kapitoly