Buřičovy řeči

V jednom z nejúdernějších spisů všech dob, Buřičových řečech od P. A. Kropotkina, zaznívají, jako v drtících úhozech kladiva, myšlenky ruského filosofa vůči všemu státnímu pobožnůstkářství, grotesknosti adorované svobody, ujařmenosti člověka, prostituovanému šosáctví zákonodárce — tedy vůči veškeré lži, pozvednuté na tzv. společenský pořádek.

Při četbě stránky po stránce padají jako na prubířském kameni všechny modly, které se snaží jako chapadla chobotnice podrobit si tělo i duši člověka. Neboť to, co nazýváme státním systémem, se stalo pouhým modifikovaným feudalismem, který povolil šrouby tam, kde už byly neakceptovatelné, aby je mohl na jiném místě dvojnásobně utáhnout. Chvála ti, lidská vynalézavosti, ty důmyslná hříčko přírody! Svoboda slova, volení zástupci, to vše se stalo pouhou ironií, bezobsažným uspávacím šémem, jakmile se zjistilo, že nic z toho neohrozí nestydatou obludu, lačnící po mamonu, aby se mohlo pokračovat v živelném vykořisťování člověka člověkem za bílého dne!

Člověk se tak stal, odkojen a živen žvásty systému, pouhou lichvářovou děvkou, servilní ovečkou. Marně křičí ti, kteří povyšují kapitalismus nad komunismus a naopak, a bijí se hrdě v prsa jako svazáci červené nebo modré (věří-li tomu vůbec upřímně), zůstává-li člověk neustále v základních právech na život otrokem libovůle „zeměpána“. Nejde tudíž tolik o anarchismus, nýbrž o základní lidská práva člověka.

Pevně věříme, že čtenář pro tuto knihu, převracející sýpky lichvářů a stoly směnárníků, nalezne pochopení a bude mu tak nejen vzácným dokumentem a dokladem boje za skutečnou svobodu člověka, ale stejně tak i inspirací k vlastním úvahám, k posílení víry v dobro, co více — ke zlomení pout (vlastních i cizích), činících dnes z každé bytosti, 140 let od sepsání tohoto díla, o to servilnější a pokořenější hříčku všudypřítomného Molocha.