Povídky (Kreutzerova sonáta aj.)

V šesti nejvýznamnějších povídkách L. N. Tolstého (Kreutzerova sonáta – se dvěma dodatky; Ďábel; Otec Sergěj; Cholstoměr; Smrt Ivana Iljiče a Kráčejte ve světle) prolíná se jako na zlaté niti ostrá kritika společenských a vnitřních hodnot člověka na straně jedné; a hledání východiska z toho plynoucího, nevyhnutelného životního rozporu, na straně druhé.

Unikátní dodatek O poměru mezi pohlavími, sestavený z deníků L. N. Tolstého, představuje odpověď ruského myslitele nejen na bouřlivou až pobuřující odezvu k úvodní povídce, Kreutzerově sonátě (poprvé vydaný společně s povídkou i doslovem!), ale rovněž i k tematicky přidruženému spisu „Ďábel“, a to ve vztahu k manželství, lásce a nutnému směřování člověka k mravní čistotě.

V povídce Otec Sergěj nás Tolstoj přivádí k obrazu lidské ctižádosti, nadání, pokušení a duševní vyprázdněnosti člověka, vzdalující se postupně čím dále tím více a více samotnému cíli: blaha života. Na příběhu koně (Cholstoměr), nejranější povídce z předkládané zde šestice, kontrastuje a graduje, v příměru koně a člověka, absurdnost nanicovatého bytí.

Smrt Ivana Iljiče, pátá povídka, je, vedle Kreutzerovy sonáty, zřejmě nejtragičtějším opisem povšechných, uměle vzbuzovaných a přejímaných hodnot společnosti v duši jedince s mnoha vedlejšími obrazy jeho bytostného pokrytectví a rozepře. Nejméně známým dílem v předkládaném osmém svazku Knihovny LNT je pak závěrečná povídka: Kráčejte ve světle.

V dialogu Julia a Pamfilia podrobuje Tolstoj hodnoty tohoto světa s mravními a rozumovými požadavky, vyjádřené v křesťanském učením (přirozeně rozuměj nikoli v církevnickém!). Snad možná právě proto byla tato unikátní povídka zadržována nejen samotnou církví, ale stala se přespříliš i všudypřítomnému Molochu.

Vydané Povídky jsou ve své celistvosti jistou beletristickou esencí Tolstého filosoficko-sociálních a náboženských spisů, jeho vlastních zápasů a nabytého, rozumného poměru ke světu. Všechny povídky si uchovávají ráz malebné češtiny v jejich nové, revidované podobě.