Ladění v zápasech utrpení

„Uvnitř člověka je hlas věčnosti, jenž chce být slyšen, a aby došel sluchu, používá rámusu soužení. Když tedy pomocí soužení umlknou všechny vedlejší hlasy, uslyšíme tento vnitřní hlas.“ Kierkegaardův spis Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá Kierkegaard radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky).

Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu aj. – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové.

„Tak hluboko tkví vzdělavatelnost. Abychom ji našli, musíme jako při hloubení studny vrtat mnoho, mnoho sáhů, pak také proud vystříkne tím výše. Nejdříve musíme pozorně přihlédnout, abychom našli to, co děsí, a to se pak ke vzdělavatelnosti chová jako proutek na hledání vody k prameni: kde se proutek ohne, je u dna zdroj, a tam, kde je něco děsivého, je v základě nablízku vzdělavatelnost. Když si nejdříve dobře prohlédneme to, co děsí, pak přihlédneme znovu a najdeme to, co vzdělává.

Vzdělavatelnost je sama sebou tak jistá, sama v sobě spolehlivá. Není třeba bát se zděšení, jež by vzdělávání bránilo, není třeba udržovat je změkčile v pozadí, jen abychom je udělali příjemnější, protože přispívá ke zničení vzdělávání. Na druhé straně však je vzdělavatelnost právě ve zděšení. Vzdělavatelnost působí tak vítězně, že to, co na první pohled vypadá jako nepřítel, se stává předpokladem, sluhou a přítelem. Dokáže-li lékařské umění přemoci potíže a proměnit jed na lék, potom se daleko nádherněji ve vzdělavatelnosti promění úděs ve vzdělání.“