Křesťanské statě

Křesťanské statě

Neurčuje-li náboženství poměr člověka k nekonečnu, jako např. modlářství nebo kouzelnictví, není to již náboženství, nýbrž jenom jeho zrůda.

Lidstvo se spasí ze své bídy jen tím, jestliže se vyprostí z toho hypnotického stavu, v němž je udržují kněží, a rovněž z toho hypnotického stavu, do něhož je přivádějí vědci.

»Křesťanský stát« jsou stejná jako slova: teplý, horký led. Buď není stát, nebo není křesťanství.

Vlády ubezpečují národy, že jsou v nebezpečí napadení jinými národy a vnitřními nepřáteli a že jediný spásný prostředek jest, aby národové otrocky poslouchali vlády. To naprosto zřejmě jest patrno za revolucí a diktatur a tak se to děje vždycky a všude, kde jest moc. Každá vláda vysvětluje své trvání a omlouvá všechna svá násilí tím, že kdyby jí nebylo, bylo by ještě hůře. Vlády, když přesvědčily národy, že jsou v nebezpečí, podrobují si je. Když pak národové se vládám podrobují, vlády nutí národy napadati i jiné národy. A tak pro národy jsou potvrzována tvrzení vlád, že hrozí nebezpečí útoku jiných národů.

Vědí, že síla netkví v násilí, nýbrž v myšlence a v jasném jejím projevu a proto se bojí projevu a proto se bojí projevu samostatné myšlenky více než vojsk; zřizují cenzuru, podplácejí noviny, uchvacují vládu náboženstvím, školami. Ale ta duševní síla, která hýbe světem, jim uniká; ba není v knize, není v novinách; jest nevystižitelná a vždycky svobodná; jest v hloubi lidského vědomí.

Ani miliardy rublů, miliony vojáků, úřady, války, revoluce nedokáží, co může dokázati prosté slovo svobodného člověka, co považuje za správné nezávisle na tom, co jest a co se mu našeptává.

Pouze svobodný člověk řekne pravdivě, co si myslí a cítí, mezi tisíci lidmi, kteří svými skutky a slovy tvrdí něco naprosto opačného.

Na to, aby se lidé zbavili strašných útrap ze zbrojení a válek, kterými nyní trpí a které stále se zvětšují, není třeba kongresů, ani konference, není třeba traktátů a soudů, nýbrž odklizení toho nástroje násilí, kterému se říká vláda, od něhož vznikají největší útrapy lidské.

Ať si mají vlády školy, církev, tisk, miliardy rublů a miliony disciplinovaných lidí, změněných ve stroje, celá ta zdánlivě hrozná organizace hrubé síly není nic vůči poznání pravdy, jež vzniká v duši jednoho člověka, jenž zná sílu pravdy a jest sdělována druhému, třetímu, tak jako jedna svíčka zapaluje nekonečný počet jiných. Stačí jen, aby toto světlo vzplanulo a jako vosk před ohněm rozpadne se, rozplyne celá ta organizace, jež se zdá tak ohromná.

Vždyť hlavní práce, jež hýbá celým životem lidským, neděje se pohybem rukou, nohou, zad lidských, nýbrž poznáním.

L. N. Tolstoj: Křesťanské statě