filosofie
Sociální otázky
Sociální otázky ‒ jistým způsobem pokračování a prohloubení myšlenek z předešlého titulu, třetího svazku KLNT: Co máme tedy dělati? ‒ obsahují drobné, zato však svojí naléhavostí a hloubkou závažné statě, které neztratily pranic na své aktuálnosti: Otroctví naší doby, Kde je východisko?, Jediný prostředek, Dělnému lidu, Požadavky lásky a Věřte sobě. Jediné, co se změnilo, oproti počátku 20. století, je vskutku JEN forma ‒ kulisy a loutkovodiči, kdy podstata, jev v zastřenější a sofistikovanější podobě, zůstala stejná a dýchá nadále svým umrlčím dechem. Není lehké číst tento spis... Existují proto jen dvě možnosti, jak se s ním vypořádat (a v podstatě s celým Tolstým): najít pro sebe ospravedlnění (tedy ignorovat jej), nebo VYSTŘÍZLIVĚT!
Království boží ve vás
Království boží ve vás ‒ poprvé od roku 1925 se čtenáři dostává do rukou kompletní (nezkrácené!), opravené, stěžejní dílo Lva Tolstého o nenásilí. Království boží ve vás přibližuje a objasňuje zásadní výrok Ježíšova učení o lásce (křesťanství!) v jeho praktickém přikázání a důsledcích: neprotivit se zlu násilím. Tolstoj svým vytříbeným stylem jasně poukazuje, že celé společenské zřízení, vedené ve starozákonním duchu „oko za oko, zub za zub“, dávno již přežité a nerozumné ve vědomí člověka, a vydržované posluhovači falešného mínění o životě (jejich hypnózou), zakládá se především na ochraně lupu a tedy ovládání vlastních porobených a utiskovaných lidí. Nenásilí není dle Tolstého idealismem, nýbrž nutným důsledkem rozumovým a mravním.
Co máme tedy dělati?
Co máme tedy dělati, kniha třetího svazku Knihovny LNT, stěžejní sociálně-filosofické dílo autora, rozebírající podstatu otroctví mezi lidmi a snahu o pochopení její příčiny a možného odstranění. Tolstoj nás na úvod spisu zasvěcuje do vlastních snah po zmírnění bídy, zavádí nás do chudinských čtvrtí Moskvy, aby onedlouho na to vyšel z vlastního klamu samaritána a zkoumal příčiny a možnosti, které vězí hluboko v nás samých! Tolstého spis není ideologií, nýbrž tvrdou konfrontací prvně autora vůči sobě samému (jakožto samotného otrokáře), a následně konfrontací s předsudky učeného názoru o dělbě práce, založené na tezích apologetů každé doby (kapitalistických i komunistických), kteří vždy stáli v opozici vůči zápasu těch, kteří se měli na jejich filosofii „života“, pohodlí a tzv. pokroku podílet.
Emil čili o vychování
Emil čili o vychování (či rovněž o výchově), stěžejní pedagogický spis Jean-Jacques Rousseaua o pěti částech, zůstává i po takřka 300 letech od jeho vydání stále aktuální, ba dalo by se říct, že s plynoucím časem (k čemuž mu jistou měrou dopomáhá svojí dekadencí i sama společnost) zraje jako víno. Na příběhu Emila a jeho učitele prochází čtenář vývojem dítěte nejen po stránce fyzické, duševní či společenské, ale i mravní a duchovní (viz i Vyznání víry vikáře savojského). Knihu Emil čili o vychování vydáváme po více jak 110 letech zcela revidovanou, opravenou i doplněnou a s vědomím, že si najde svého poctivého čtenáře.
Dumy samotářského chodce
Dumy samotářského chodce je poslední Rousseauovo dílo, v němž J-J. nalézá a opisuje, obklopen při svých procházkách již jen přírodou, svůj konečný klid: podroben „jhu nutnosti“, zachován svému srdci, ztotožněn s řádem, jemuž byl zaslíben. Vypořádává se se vším, co musí zpracovat citlivé srdce, nechce-li být pokořeno, ba spíše zmařeno, vědom si, že účel života přesahuje pletichy a zlo těch, kteří jsou podrobeni svým slepým tužbám, vášním a zlobě, jichž neváhají, s potěchou jim vlastní, vůči člověku kdykoli použít. Kniha Dumy samotářského chodce je dokladem, věčným dramatem a kontrapunktem mezi Člověkem a společností (Královstvím božím a královstvím tohoto světa), pochopením života v nitru člověka, je-li po něm současně bytostně voláno.
Sebrané spisy
Sebrané spisy, čítající 8 knih Arthura Schopenhauera, vycházejí vstříc všem zájemcům o četbu kompletního díla německého voluntaristy. Předkládaný konvolut nového, revidovaného a opraveného vydání obsahuje všechny filosofické spisy, které nalezne čtenář v Knihovně Arthura Schopenhauera: O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu, O vidění a barvách, Svět jako vůle a představa I, Svět jako vůle a představa II, O vůli v přírodě, Dva základní problémy etiky, Parerga a paralipomena I a Parerga a paralipomena II. V rámci tohoto konvolutu získává čtenář všechny svazky (I-VIII), ve vynikajícím překladu Milana Váni, po jednotlivých dílech.
O vidění a barvách
O vidění a barvách - ačkoli se jedná o jeden z prvních spisů AS, často ignorovaný pro svoji kontroverzi, dostalo se mu (snad možná proto) prvního českého překladu až po více jak 200 letech. Dílko O vidění a barvách je přitom nedílnou součástí Schopenhauerova idealistického náhledu na svět, sepsané roku 1815 (vydané o rok později), k němuž se v průběhu svých následných prací nejednou odkazuje. Předkládáme čtenáři nejen podobu jeho druhého, respektive třetího, finálního vydání (tedy vydání, které autor po 40 letech mohl ještě důkladněji promyslet a doplnit o nejzajímavější dodatky, jak sám píše), ale zároveň i poslední chybějící překlad, kterému bylo nutno dostát k naplnění celého odkazu německého filosofa...
Parerga a paralipomena 2
Parerga a paralipomena 2 přináší kromě dodatků k problémům řešeným zejména v dílech Svět jako vůle a představa, O vůli v přírodě a Dva základní problémy etiky i slavné kapitoly, týkající se spisovatelství, knih, čtenářů, žen či hluku (kapitoly dosud vytrhávané z kontextu). Objemný svazek, čítající celkem 31 kapitol (+ osobní verše AS), dává znát šíři a genialitě německého filosofa. Schopenhauerovo pero zde vzlétlo k výšinám břitkého ducha a stylu, který neustále ční z názorů a náhledů poplatných době vzniku a určitě i dnes potěší každého samostatně přemýšlejícího čtenáře.
Parerga a paralipomena 1
Parerga a paralipomena 1, jež německému voluntaristovi vynesla svého času popularitu a pozitivně ovlivnila široké přijetí i jeho hlavních děl, obsahuje statě: „Náčrt dějin učení o ideálním a reálném“; „Fragmenty k dějinám filosofie“; sžíravou polemiku s autory německé klasické filosofie: „O univerzitní filosofii“, kdy premisy v ní vyřčené lze vztáhnout k dnešnímu poučení i mimo katedry filosofie. Následuje exkurs do tématu lákavého snad ve všech dobách: „Pokus o duchařství a co s tím souvisí“, kterému předchází krátká, ale neméně zajímavá stať: „Transcendentní přemítání o zjevné záměrnosti v osudu jednotlivce“; první svazek završují slavné „Aforismy k životní moudrosti“, z nichž mnoho si drží stále svoji platnost a aktuálnost.
O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu
O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu, dílo, jež vyšlo poprvé roku 1813 a ještě za Schopenhauerova života bylo reeditováno, neboť se podle jeho slov stalo „základní stavbou celého jeho systému“, je autorovou doktorskou disertační prací. Obsahuje všechny základní autorovy myšlenky, dále pak rozvíjené v ostatních jeho pracích, především v jeho hlavním dvousvazkovém díle Svět jako vůle a představa. Po 34 letech po prvním vydání je ještě zaktualizoval, takže není pouze suchým výčtem principů světa jako představy, a vůle stojící v jeho základu, ale je osvěženo šťavnatými komentáři k oficiální katedrové filosofii, jíž nejde o pravdu, ale o peníze, což, žel, jistě nebyl problém jen Schopenhauerovy doby.
Svět jako vůle a představa 2
Svět jako vůle a představa 2 je k pochopení celku nezbytnou součástí. Před čtenářem se rozprostírá svět bez příkras, jako kdysi Šákjamunimu za hranicemi jeho paláce (nepoznání), kde nalézá všudypřítomnou bezútěšnost, strádání, nemoci a smrt, … a hledá porozumění a spásu. Prvním osvobozením, byť krátkodobým, je v tomto životě stav estetického vykoupení, povznese-li se intelekt nad svoji službu vůli, což se děje při tvorbě umění či jeho pozorování, při sledování samotných idejí světa (čistě v platónském smyslu) bez závislosti na její podstatě, tedy ve vůleprostém nazírání.
Svět jako vůle a představa 1
Svět jako vůle a představa 1: stěžejní dílo A. Schopenhauera, v němž autor ve čtyřech částech dopodrobna rozebírá koncept své metafyziky: vůle na straně jedné (Kantem nevyřčená věc o sobě) - to o sobě jsoucí; a představy na straně druhé - názor nazírajícího; nikoli bezdůvodně odkazuje Schopenhauer na úvod ke znalosti Kanta, ale rovněž i Upanišad (učení o átmanu a máje) či Buddhovu učení. Schopenhauer je mnohdy nazýván pesimistou - to by byl však omyl - oproti dogmatickému šarlatánství je pouze syrově pravdivý: a to se nenosí! Dává osvobození, avšak jen za předpokladu, že jsme schopni sami slézt z kurulských výšin „svého" já a myslet sami za sebe! Jako nedílnou součást doporučujeme i druhou, neméně vynikající část spisu: Svět jako vůle a představa 2.
O životě
O životě, druhý svazek Knihovny LNT přináší čtenáři v novém vydání pohled ruského myslitele na otázky, týkající se života, tedy poměru člověka vůči světu. Na úvahách a nesčetných přirovnáních ukazuje a připomíná Tolstoj každému věky dostupné, rozumné poznání života, oproti zastřenému učení světa – zákoníků (vědců) a farizeů (duchovních). Ukazuje, krom samotné odpovědi, že jak jedni, tak druzí, kteří si přivlastnili výklad života (ve zdánlivě vzájemném nesouladu), neodpovídají na samu otázku života, ba spíše v přímém rozporu k ní odpovídají na vše možné, co je životu zcela vzdálené.
Dva základní problémy etiky
Dva základní problémy etiky představují dvě vypracované odpovědi na otázky položené jednak Královskou norskou společností věd (O svobodě vůle) a jednak Královskou dánskou společností věd (O základu morálky). Německý voluntarista zde dosáhl vrcholu svého filosofického snažení, bereme-li je jako úsilí o odhalení toho nejkrásnějšího, co spočívá v hloubi každé lidské duše a jedině v jehož kultivaci tkví pravá lidskost povýšená nad zvíře v nás. Tím, že se jednalo o soutěžní, anonymní spisy, jedná se zároveň i o spisy, v nichž se může orientovat člověk méně obeznámen s Schopenhauerovým učením, ač četba jiných děl zážitek z knihy Dva základní problémy etiky jistě ještě prohloubí.
O vůli v přírodě
O vůli v přírodě přináší bohaté doklady Schopenhauerova metafyzického učení hned z několika oborů (z humanitních i přírodních věd). Autorův postup se line od medicínských disciplín fyziologie, patologie a anatomie přes fyziologii rostlin až k astronomii, se završením v odkazech na lingvistiku, sinologii (s ohledem k buddhismu) i na animální magnetismus (hypnózu) a magii, soustřeďujících se na vůli. Jestliže bychom měli z výše řečeného výčtu doplnit, pak každý, kdo je obeznámen např. s embryologií či kosmogonickými představami archaických kultur (nejen Indů, ale i starých Egypťanů, stejně jako Mayů), nalezne nevyhnutelně ty samé nutné postuláty, které autor ve svém díle O vůli v přírodě uvádí na důkaz svého učení, kde se vůle objektivizuje v jev (představu).
Pojednání o principech lidského poznání
Pojednání o principech lidského poznání: drobné svým rozsahem ovšem bohaté svou myšlenkou je dodnes ne zcela pochopené dílo anglického filosofa idealismu George Berkeleyho. Je-li Pojednání o principech lidského poznání, se svým esse est percipii (bytí je vnímání), bráno v duchu západní tradice (kde je dosud možné, že hmota „jedná“, že je nezávislá na vnímání, tedy čistě materailisticky), bude stejně tak dnes jako na svém počátku, roku 1710, jen těžko stravitelné pro všechny, kteří si navykli na dualistický pohled světa nebo na jeho ještě hrubší představu výlučné hmoty a nekonečného prostoru!
Nemoc k smrti [e-kniha]
Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já a jeho zoufalství. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt."
