24. srpna 2017

Nová Heloïsa – metafyzika lásky

Člověk sám o sobě, drahý milenče, musel by být již velmi zvrhlý a zkažený, aby v něm příroda, její esence, která nese odraz všeho nebeského Dobra, nevyvolala žádný cit či vášeň, aby co jen na chvíli v ní nepocítil smyslu
16. srpna 2017

Elysium – tíha a milost bytí

Moje noblesa zůstala příliš vysoko a já jsem se ocitl příliš nízko, hluboko a sám, aby mne bylo možné slyšet a zachránit. Seděl jsem na čas na ruinách svého Chrámu – na dně propasti, tváří v tvář nejzazší prázdnotě. Dny,
26. června 2017

Juráňova dolina – vůně myrhy

Sedám si k tichému potůčku, protékajícím Juráňovou dolinou, a plně se ztotožňuji s jeho pomíjivostí. Jako bych zde odhazoval vše prázdné a marné a pozoroval, jak řeka odnáší vše po proudu času – v tichosti a bezvýznamnosti. Odnáší nejen moji
15. ledna 2017

Rešovský vodopád – o ženě, mechu a kapradí

Mezi potůčkem a skalkou, mezi mechem a kapradím, jehož klenbu tvoří pouhé nebe a hvězdy, objevuji vůli a naději, kterou oživuje pouze Bůh. Není to potůček sám, není to mech ani kapradí, zdaleka to není hvězdné nebe, které je toho
4. prosince 2016

Zpověď starce své doby – vlády tmy

Žil jsem, jak žijí lidé mé doby. Ohlupoval jsem druhých i sebe sama a snažil se zároveň všechny kolem vést k nápravě! Nevěřil jsem v nic – jen v sílu a požadavky své osobnosti; svého osobního blaha a prospěchu. Nyní,
5. října 2016

Plačlivé – hora, která přestala plakat

Zatoužil jsem alespoň jednou za život navštívit tuto zimní krásu, zastavenou jako by v čase; nevědomý si, čím se stává ve svém účinku. Tedy alespoň pro toho, kdo k ní směřuje s obnaženým srdcem a vědomím si své tíže –
17. září 2016

Oravská dědina – o lidech mezi lidmi

V podhůří Roháčů, ve skrytu před světem, rozprostírá se okouzlující zem – dědinka chráněná posvátnými masivy Sivého vrchu a Osobité. Vysoké smrky, protékající malebný Studený potok, trávníky, kterých se ruka člověka nesnaží ještě zadusit betonem, domečky ve své prostotě a
22. srpna 2016

Oblazy – aforismy samoty

Neustále se přesvědčuji, jak důležité je vlastní, upřímné ztišení. Tichá modlitba v horách a lesích, nejvíce však v samotném srdci Jedince. Samota, to je skutečná gilotina našich hodnot! Nejbližší přítel, který Vám nikdy nenamluví lež a nenalíčí bohatství, je-li podstatou
1. srpna 2016

Prosiecká dolina – mystérium jara

Každý rok, každé jaro, procházím se touto vzkříšenou scenérií krásy, Prosieckou dolinou s jejím potůčkem. Procházím se procesem, jemuž je podrobena duše samotného člověka. Po časech chladu raší pupeny a květy, na obzoru vychází Slunce, jehož teplé, jarní paprsky zahřívají