Obchod
Sociální otázky
Sociální otázky ‒ jistým způsobem pokračování a prohloubení myšlenek z předešlého titulu, třetího svazku KLNT: Co máme tedy dělati? ‒ obsahují drobné, zato však svojí naléhavostí a hloubkou závažné statě, které neztratily pranic na své aktuálnosti: Otroctví naší doby, Kde je východisko?, Jediný prostředek, Dělnému lidu, Požadavky lásky a Věřte sobě. Jediné, co se změnilo, oproti počátku 20. století, je vskutku JEN forma ‒ kulisy a loutkovodiči, kdy podstata, jev v zastřenější a sofistikovanější podobě, zůstala stejná a dýchá nadále svým umrlčím dechem. Není lehké číst tento spis... Existují proto jen dvě možnosti, jak se s ním vypořádat (a v podstatě s celým Tolstým): najít pro sebe ospravedlnění (tedy ignorovat jej), nebo VYSTŘÍZLIVĚT!
Království boží ve vás
Království boží ve vás ‒ poprvé od roku 1925 se čtenáři dostává do rukou kompletní (nezkrácené!), opravené, stěžejní dílo Lva Tolstého o nenásilí. Království boží ve vás přibližuje a objasňuje zásadní výrok Ježíšova učení o lásce (křesťanství!) v jeho praktickém přikázání a důsledcích: neprotivit se zlu násilím. Tolstoj svým vytříbeným stylem jasně poukazuje, že celé společenské zřízení, vedené ve starozákonním duchu „oko za oko, zub za zub“, dávno již přežité a nerozumné ve vědomí člověka, a vydržované posluhovači falešného mínění o životě (jejich hypnózou), zakládá se především na ochraně lupu a tedy ovládání vlastních porobených a utiskovaných lidí. Nenásilí není dle Tolstého idealismem, nýbrž nutným důsledkem rozumovým a mravním.
Co máme tedy dělati?
Co máme tedy dělati, kniha třetího svazku Knihovny LNT, stěžejní sociálně-filosofické dílo autora, rozebírající podstatu otroctví mezi lidmi a snahu o pochopení její příčiny a možného odstranění. Tolstoj nás na úvod spisu zasvěcuje do vlastních snah po zmírnění bídy, zavádí nás do chudinských čtvrtí Moskvy, aby onedlouho na to vyšel z vlastního klamu samaritána a zkoumal příčiny a možnosti, které vězí hluboko v nás samých! Tolstého spis není ideologií, nýbrž tvrdou konfrontací prvně autora vůči sobě samému (jakožto samotného otrokáře), a následně konfrontací s předsudky učeného názoru o dělbě práce, založené na tezích apologetů každé doby (kapitalistických i komunistických), kteří vždy stáli v opozici vůči zápasu těch, kteří se měli na jejich filosofii „života“, pohodlí a tzv. pokroku podílet.
Kritikon
Kritikon, tento filozoficko-alegorický román, ve své době tolik ceněný a překládaný, je v pravém smyslu slova epilogem španělského Zlatého věku. Nekonformní jezuita Gracián nejenom kriticky účtuje s vlastní dobou, ale činí velkorysý pokus o shrnutí jejího duchovního bohatství. U člověka s pozdně humanistickým vzděláním, řeholí i profesí vázaného na okruh křesťanských představ, je až zarážející ten nedostatek transcendence, to světsky střízlivé posuzování světa. Přírodní člověk Andrenio, odchovaný šelmami na pustém ostrově, prochází ve společnosti soudného a obeznalého Critila na své životní pouti labyrintem neřestí a ctností; je vtahován do záhuby osidel a opět vysvobozován, učí se dešifrovat svět, objevovat jej z něho samého, a spoléhat na vlastní síly.
Emil čili o vychování
Emil čili o vychování (či rovněž o výchově), stěžejní pedagogický spis Jean-Jacques Rousseaua o pěti částech, zůstává i po takřka 300 letech od jeho vydání stále aktuální, ba dalo by se říct, že s plynoucím časem (k čemuž mu jistou měrou dopomáhá svojí dekadencí i sama společnost) zraje jako víno. Na příběhu Emila a jeho učitele prochází čtenář vývojem dítěte nejen po stránce fyzické, duševní či společenské, ale i mravní a duchovní (viz i Vyznání víry vikáře savojského). Knihu Emil čili o vychování vydáváme po více jak 110 letech zcela revidovanou, opravenou i doplněnou a s vědomím, že si najde svého poctivého čtenáře.
Dumy samotářského chodce
Dumy samotářského chodce je poslední Rousseauovo dílo, v němž J-J. nalézá a opisuje, obklopen při svých procházkách již jen přírodou, svůj konečný klid: podroben „jhu nutnosti“, zachován svému srdci, ztotožněn s řádem, jemuž byl zaslíben. Vypořádává se se vším, co musí zpracovat citlivé srdce, nechce-li být pokořeno, ba spíše zmařeno, vědom si, že účel života přesahuje pletichy a zlo těch, kteří jsou podrobeni svým slepým tužbám, vášním a zlobě, jichž neváhají, s potěchou jim vlastní, vůči člověku kdykoli použít. Kniha Dumy samotářského chodce je dokladem, věčným dramatem a kontrapunktem mezi Člověkem a společností (Královstvím božím a královstvím tohoto světa), pochopením života v nitru člověka, je-li po něm současně bytostně voláno.
Sebrané spisy
Sebrané spisy, čítající 8 knih Arthura Schopenhauera, vycházejí vstříc všem zájemcům o četbu kompletního díla německého voluntaristy. Předkládaný konvolut nového, revidovaného a opraveného vydání obsahuje všechny filosofické spisy, které nalezne čtenář v Knihovně Arthura Schopenhauera: O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu, O vidění a barvách, Svět jako vůle a představa I, Svět jako vůle a představa II, O vůli v přírodě, Dva základní problémy etiky, Parerga a paralipomena I a Parerga a paralipomena II. V rámci tohoto konvolutu získává čtenář všechny svazky (I-VIII), ve vynikajícím překladu Milana Váni, po jednotlivých dílech.
O vidění a barvách
O vidění a barvách - ačkoli se jedná o jeden z prvních spisů AS, často ignorovaný pro svoji kontroverzi, dostalo se mu (snad možná proto) prvního českého překladu až po více jak 200 letech. Dílko O vidění a barvách je přitom nedílnou součástí Schopenhauerova idealistického náhledu na svět, sepsané roku 1815 (vydané o rok později), k němuž se v průběhu svých následných prací nejednou odkazuje. Předkládáme čtenáři nejen podobu jeho druhého, respektive třetího, finálního vydání (tedy vydání, které autor po 40 letech mohl ještě důkladněji promyslet a doplnit o nejzajímavější dodatky, jak sám píše), ale zároveň i poslední chybějící překlad, kterému bylo nutno dostát k naplnění celého odkazu německého filosofa...
Parerga a paralipomena 2
Parerga a paralipomena 2 přináší kromě dodatků k problémům řešeným zejména v dílech Svět jako vůle a představa, O vůli v přírodě a Dva základní problémy etiky i slavné kapitoly, týkající se spisovatelství, knih, čtenářů, žen či hluku (kapitoly dosud vytrhávané z kontextu). Objemný svazek, čítající celkem 31 kapitol (+ osobní verše AS), dává znát šíři a genialitě německého filosofa. Schopenhauerovo pero zde vzlétlo k výšinám břitkého ducha a stylu, který neustále ční z názorů a náhledů poplatných době vzniku a určitě i dnes potěší každého samostatně přemýšlejícího čtenáře.
Parerga a paralipomena 1
Parerga a paralipomena 1, jež německému voluntaristovi vynesla svého času popularitu a pozitivně ovlivnila široké přijetí i jeho hlavních děl, obsahuje statě: „Náčrt dějin učení o ideálním a reálném“; „Fragmenty k dějinám filosofie“; sžíravou polemiku s autory německé klasické filosofie: „O univerzitní filosofii“, kdy premisy v ní vyřčené lze vztáhnout k dnešnímu poučení i mimo katedry filosofie. Následuje exkurs do tématu lákavého snad ve všech dobách: „Pokus o duchařství a co s tím souvisí“, kterému předchází krátká, ale neméně zajímavá stať: „Transcendentní přemítání o zjevné záměrnosti v osudu jednotlivce“; první svazek završují slavné „Aforismy k životní moudrosti“, z nichž mnoho si drží stále svoji platnost a aktuálnost.
O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu
O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu, dílo, jež vyšlo poprvé roku 1813 a ještě za Schopenhauerova života bylo reeditováno, neboť se podle jeho slov stalo „základní stavbou celého jeho systému“, je autorovou doktorskou disertační prací. Obsahuje všechny základní autorovy myšlenky, dále pak rozvíjené v ostatních jeho pracích, především v jeho hlavním dvousvazkovém díle Svět jako vůle a představa. Po 34 letech po prvním vydání je ještě zaktualizoval, takže není pouze suchým výčtem principů světa jako představy, a vůle stojící v jeho základu, ale je osvěženo šťavnatými komentáři k oficiální katedrové filosofii, jíž nejde o pravdu, ale o peníze, což, žel, jistě nebyl problém jen Schopenhauerovy doby.
Svět jako vůle a představa 2
Svět jako vůle a představa 2 je k pochopení celku nezbytnou součástí. Před čtenářem se rozprostírá svět bez příkras, jako kdysi Šákjamunimu za hranicemi jeho paláce (nepoznání), kde nalézá všudypřítomnou bezútěšnost, strádání, nemoci a smrt, … a hledá porozumění a spásu. Prvním osvobozením, byť krátkodobým, je v tomto životě stav estetického vykoupení, povznese-li se intelekt nad svoji službu vůli, což se děje při tvorbě umění či jeho pozorování, při sledování samotných idejí světa (čistě v platónském smyslu) bez závislosti na její podstatě, tedy ve vůleprostém nazírání.
Svět jako vůle a představa 1
Svět jako vůle a představa 1: stěžejní dílo A. Schopenhauera, v němž autor ve čtyřech částech dopodrobna rozebírá koncept své metafyziky: vůle na straně jedné (Kantem nevyřčená věc o sobě) - to o sobě jsoucí; a představy na straně druhé - názor nazírajícího; nikoli bezdůvodně odkazuje Schopenhauer na úvod ke znalosti Kanta, ale rovněž i Upanišad (učení o átmanu a máje) či Buddhovu učení. Schopenhauer je mnohdy nazýván pesimistou - to by byl však omyl - oproti dogmatickému šarlatánství je pouze syrově pravdivý: a to se nenosí! Dává osvobození, avšak jen za předpokladu, že jsme schopni sami slézt z kurulských výšin „svého" já a myslet sami za sebe! Jako nedílnou součást doporučujeme i druhou, neméně vynikající část spisu: Svět jako vůle a představa 2.
Stručný výklad evangelia
Stručný výklad evangelia, raritní spis zařazený do šestého svazku Knihovny LNT (plně revidovaný text z roku 1895) patří k jedinečnému vyjádření pravého učení Ježíše Krista. Unikátní, propracované dílo, v němž Lev Tolstoj na základě kritické znalosti evangelijních textů, a jeho smyslu, uspořádal zvěst Ježíše Krista v „jedno“ evangelium, je oproštěné od účelových vpisků církve, nánosů zázraků (apologetiky prvních generací křesťanů) a především od hrubého pavlovského, krvavého „talmudu“, který nejvíce zploštil a zatemnil jasné Ježíšovo učení.
O životě
O životě, druhý svazek Knihovny LNT přináší čtenáři v novém vydání pohled ruského myslitele na otázky, týkající se života, tedy poměru člověka vůči světu. Na úvahách a nesčetných přirovnáních ukazuje a připomíná Tolstoj každému věky dostupné, rozumné poznání života, oproti zastřenému učení světa – zákoníků (vědců) a farizeů (duchovních). Ukazuje, krom samotné odpovědi, že jak jedni, tak druzí, kteří si přivlastnili výklad života (ve zdánlivě vzájemném nesouladu), neodpovídají na samu otázku života, ba spíše v přímém rozporu k ní odpovídají na vše možné, co je životu zcela vzdálené.
Příběh dvou měst
Příběh dvou měst, historický román z období Velké francouzské revoluce, vrcholné dílo z pera anglického romanopisce Charlese Dickense, právem zaujímá pozici třetí nejčtenější knihy všech dob, oslovující svojí hloubkou, po více jak sto padesát let, každou generaci lidí – i tu dnešní. Sice již není vidu po „madame La Guillotine“, žertovné holičce, přesto zůstává charakteristika postav, osudů a doby stejně aktuální, neboť otroctví, v nejširším slova smyslu, pojistilo se jen svojí „střední třídou“, aby onen očividný zápas a nesoulad života, kdo s koho, měnící za doby francouzské revoluce ulice v potoky krve, již neplál tak zjevně a neohrozil tak zlehka samého Molocha.
Zpověď dítěte svého věku
Zpověď dítěte svého věku patří k jedněm z nejpozoruhodnějších a zároveň i nejbolestnějších psychologických děl světové literatury. Ač jediný román Alfreda de Musseta, psaný v ich formě jako autobiografie, o to více v něm zaznívá hluboký mravní a bytostný otřes láskou zklamaného „dítěte“ a pád v nejzazší hlubinu autorovy duše. Ústřední postavou knihy se tak stává sám Alfred de Musset (Oktáv), jakožto dítě svého věku – s východisky a bezútěšností, jež mu nejen ve zklamání („ráně zezadu“) ale i pro život nabízí tzv. morálka a oploštěnost jeho doby.
Výklad Evangelia Markova
Výklad Evangelia Markova je stěžejním dílem Františka Kováře a zároveň kritickým studiem nejstaršího ze synoptických evangelií: Markova evangelia. Zapomenutá kniha, objemná svým rozsahem i myšlenkou, která byla při prvním vydání r. 1941 cenzurována fašisty, aby následně upadla v rukách církve do ztracena, exegeze par excellence, vychází opět na boží Světlo ve své necenzurované podobě. Byl-li Výklad Evangelia Markova psán v kroužku teologů CČS(H), během první poloviny 20. století (z čehož obsah v dané církvi již dávno vzal za své), je nyní předkládán všem lidem.
Zpověď. V co věřím?
Zpověď. V co věřím? - je dílem, které následuje po autorově zavrhnutí vlastní tvorby (jako byla Anna Karenina či Vojna a mír). A právě zde, v druhé části Tolstého života a jeho literárního působení, vyniká takovou měrou nejen duch člověka, žijící dle pravdy, ale rovněž jeho literární génius. První svazek, nesoucí název: Zpověď. V co věřím? je základním textem a úvodem do Tolstého filosoficko-náboženských a sociálních úvah o smyslu člověka, jeho postavení ve společnosti, o postoji k víře, k člověku a Bohu. Zpověď - V co věřím, vedena precizní analýzou autorova rozumu i srdce, kde podrobuje sebe sama nejpřísnější kritice (a stejně tak i společnost a čtenáře), je jedním z největších odkazů lidského srdce, které může inspirovat dosud nejednoho člověka.
Dva základní problémy etiky
Dva základní problémy etiky představují dvě vypracované odpovědi na otázky položené jednak Královskou norskou společností věd (O svobodě vůle) a jednak Královskou dánskou společností věd (O základu morálky). Německý voluntarista zde dosáhl vrcholu svého filosofického snažení, bereme-li je jako úsilí o odhalení toho nejkrásnějšího, co spočívá v hloubi každé lidské duše a jedině v jehož kultivaci tkví pravá lidskost povýšená nad zvíře v nás. Tím, že se jednalo o soutěžní, anonymní spisy, jedná se zároveň i o spisy, v nichž se může orientovat člověk méně obeznámen s Schopenhauerovým učením, ač četba jiných děl zážitek z knihy Dva základní problémy etiky jistě ještě prohloubí.
O vůli v přírodě
O vůli v přírodě přináší bohaté doklady Schopenhauerova metafyzického učení hned z několika oborů (z humanitních i přírodních věd). Autorův postup se line od medicínských disciplín fyziologie, patologie a anatomie přes fyziologii rostlin až k astronomii, se završením v odkazech na lingvistiku, sinologii (s ohledem k buddhismu) i na animální magnetismus (hypnózu) a magii, soustřeďujících se na vůli. Jestliže bychom měli z výše řečeného výčtu doplnit, pak každý, kdo je obeznámen např. s embryologií či kosmogonickými představami archaických kultur (nejen Indů, ale i starých Egypťanů, stejně jako Mayů), nalezne nevyhnutelně ty samé nutné postuláty, které autor ve svém díle O vůli v přírodě uvádí na důkaz svého učení, kde se vůle objektivizuje v jev (představu).
Skutky lásky
Skutky lásky, tak nazývá Kierkegaard svůj spis a doplňuje jej podtitulem „několik křesťanskými úvah ve formě proslovů“. Snad by bylo rovněž příhodné nazvat tyto Skutky lásky spíše bodavými, láskyplnými epištolami. Skutky lásky, láska sama o sobě, jsou zde pojaty totiž navýsost křesťansky, nikoli básnicky, lidsky! Jak by se proto nemohly vyhnout možnému (lidskému!) pohoršení a nepochopení! V předmluvě ke knize Skutky lásky sám autor upozorňuje, a nikoli neprávem: „Tyto křesťanské úvahy jsou ovocem mnohého přemítání a mají být chápány pozvolna, i lehce; jistě budou velice těžké, kdyby je někdo jen zběžně a zvědavě pročetl.
Suďte sami!
Suďte sami! - spis s podtitulem „Ke zkušení sebe samého, doporučeno současnosti“ -, vyšel až zásluhou P. Chr. Kierkegaarda (bratra SAK) více jak dvacet let po autorově smrti. Oproti jiným spisům dánského revizora křesťanství je Suďte sami! vedeno ve smířlivém duchu. Touto smířlivostí, ústupkem, není zajisté myšleno (jaké případné nedorozumění), znivelování křesťanských požadavků. Autor vybízí k „pouhému“ DOZNÁNÍ (včetně sebe sama), zda jsme či máme právo, každý sám za sebe, nehledáme-li NEJPRVE Království boží, nazývat se křesťany! – Vybízí k vystřízlivění a pochopení pravého následování Krista a milosti ve vztahu k službě jednomu pánu. – Jak nekonečně náročný ústupek, jak nekonečně náročné „pouhé“ doznání!
Nácvik křesťanství
Nácvik křesťanství, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mt 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil.
Rozprava o dobrovolném otroctví
Rozprava o dobrovolném otroctví od Étienna de la Boétie, napsaná před 350 lety popisuje výstižně a bez skrupulí podstatu otroctví, v němž se nachází lidé a národy od počátku věků až do dnešních dnů; otroctví, v němž se měnila pouze forma, založená na více či méně zastřeném násilí a klamu a současně dobrovolné spojitosti lidí se samotnými tyrany. Předkládaný titul, jehož součástí je i pět Tolstého statí, prohlubujících téma Boétieho traktátu Rozprava o dobrovolném otroctví (a to: Podstata otroctví, Otroctví naší doby, Požadavky lásky, povídka Kráčejte ve světle a stať Věřte sobě), přináší čtenáři poprvé překlad podle kritického vydání (od dosud známých modifikací textu) a doplněný o nezbytné poznámky.
Starosti pohanů [e-kniha]
Starosti pohanů: „Které pokušení v sobě uzavírá všechna ostatní pokušení? – Je to odstranění Boha, přestat být člověkem. Otročíme nejbídnějšímu poddanství šílenství, v nadbytku otročíme za jídlo a pití, v bohatství otročíme za peníze a sami sobě jsme prokletím, přirozenosti hnusem a pro pokolení jsme nákazou. Starost nakonec svou kořist pozře. Jako uschlé dřevo ve tmě svítí, jako světélka výparu čarují v mlhách, tak vypadá pro druhé ve třpytu své pozemské povýšenosti člověk bez Boha. Jeho já však nežije, jeho nejniternější bytost je strávena a vysáta ve službě nicotnosti.“
Ladění v zápasech utrpení [e-kniha]
Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá autor spisu tzv. radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky). Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění v zápasech utrpení, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu atp.
Evangelium utrpení [e-kniha]
Evangelium utrpení přináší v sedmi pojednáních zdůvodnění a rozbor utrpení, jimiž musí věřící v životě projít, neboť jsou křesťanům Novým zákonem (požadavky života) předurčena: nést svůj kříž, jít s ním sám a nést jej tak, aby byl lehký („rozkošný“). K tomu musí věřící, nechce-li se klamat, odumřít vlastní vůli (světu – za nějž se obyčejně člověk schovává a nejúčinněji tak niveluje svoji duši a poměr k Bohu). Věřící má Krista následovat.
Občanská neposlušnost (Eseje) [e-kniha]
Občanská neposlušnost a Život bez zásad, nejvýznamnější dvě eseje od Henry David Thoreaua, sepsané před více jak sto sedmdesáti lety, přinášejí jedinečný pohled do duše, naslouchající výlučně zákonu svědomí, která se nehodlá podřídit otroctví doby a vnějším konvencím; duše, odmítající se usadit v čekárně života a na věčnost otálet, až bude pravda v ní již poznaná uznána zároveň i většinou (většinou, které se pravda nadto nikdy nehodí do krámu), aby podle ní mohla „s dovolením“ žít.
Vzkříšení
Vzkříšení, vrcholné beletristické dílo Lva Tolstého, jedinečné svým sociálním a psychologickým přesahem, představuje monumentální rozbor společnosti a člověka v ní, a to nejen Ruska konce 19. století. Na příběhu knížete Dmitrije Něchljudova a Jekatěriny Maslovové, prostitutky, obviněné ze zabití a krádeže, nás zavádí Tolstoj postupně do víru osudů nejen hlavních hrdinů, ale zároveň i do všech vrstev společnosti – do zákoutí každé duše, spolupodílející se tak pečlivě, jakoby v paktu, na panujícím klamu života a jeho utrpení.
Povídky
Povídky - v šesti nejvýznamnějších povídkách Tolstého (Kreutzerova sonáta – se dvěma dodatky; Ďábel; Otec Sergěj; Cholstoměr; Smrt Ivana Iljiče a Kráčejte ve světle) prolíná se jako na zlaté niti ostrá kritika společenských a vnitřních hodnot člověka na straně jedné a hledání východiska z toho plynoucího, nevyhnutelného životního rozporu na straně druhé. Unikátní dodatek O poměru mezi pohlavími, sestavený z deníků L. N. Tolstého, představuje odpověď ruského myslitele nejen na bouřlivou až pobuřující odezvu k úvodní povídce, Kreutzerově sonátě, ale rovněž i k tematicky přidruženému spisu Ďábel, a to ve vztahu k manželství, lásce a nutnému směřování člověka k mravní čistotě.
Bázeň a chvění [e-kniha]
Bázeň a chvění, v němž je možné slyšet Kierkegaarda v „dialektické lyrice“, rozebírá otázku víry na biblickém příběhu Abraháma a Izáka. Domýšlet se víry, aniž bychom se kdy dotkli pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; více než vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze se stejně „plodnými“ hlavami. Jedni se domýšlí, že si s vírou v kostelních lavicích něco skutečně začali (společně s farářem, samozřejmě); druzí si pak potrpí na tom, že se dostali svým vědeckým bystrozrakem dále – za sebereflexi, úzkost, paradox a Jedince, tedy za víru.
Buřičovy řeči
Buřičovy řeči - jeden z nejúdernějších spisů anarchismu všech dob od P. A. Kropotkina - kde jako na drtících úhozech kladiva pukají okovy, mají dodnes co říct člověku. Myšlenky ruského filosofa a anarchisty vůči všemu státnímu pobožnůstkářství, grotesknosti adorované svobody, ujařmenosti člověka, prostituovanému šosáctví zákonodárce: tedy vůči veškeré lži, pozvednuté na tzv. společenský pořádek, nenechávají na ničem nit suchou a jsou stále živá. Při četbě stránky po stránce padají jako na prubířském kameni všechny modly, které se snaží jako chapadla chobotnice podrobit si tělo i duši člověka.
Anarchistická morálka
Anarchistická morálka, spolu se spisy Komunismus a anarchie a Kolektivistické námezdnictví, odpovídá srozumitelně na mravní otázky dané lidskému srdci beze všech umělých příkazů a vůdců; tedy od namluvených církevnických a státních dogmat, jimiž svět, dle autora, ujařmuje po staletí člověka. V části spisu Komunismus a anarchie zabývá se Kropotkin problémem individua ve společnosti, kdy každá totalitární moc (tzv. velká rodina) činí z člověka pouhou ovci – loutku systému, který posluhuje jen těm, kteří se usadili na šíji svých bližních. Anarchistická morálka přichází po dlouhé době na světlo, aby kladla otázky po roli člověka nejen ve společnosti, ale i uvnitř sebe sama a umožnila mu pochopit jeho pravé místo v životě.
Pojednání o principech lidského poznání
Pojednání o principech lidského poznání: drobné svým rozsahem ovšem bohaté svou myšlenkou je dodnes ne zcela pochopené dílo anglického filosofa idealismu George Berkeleyho. Je-li Pojednání o principech lidského poznání, se svým esse est percipii (bytí je vnímání), bráno v duchu západní tradice (kde je dosud možné, že hmota „jedná“, že je nezávislá na vnímání, tedy čistě materailisticky), bude stejně tak dnes jako na svém počátku, roku 1710, jen těžko stravitelné pro všechny, kteří si navykli na dualistický pohled světa nebo na jeho ještě hrubší představu výlučné hmoty a nekonečného prostoru!
Nemoc k smrti [e-kniha]
Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já a jeho zoufalství. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt."
Okamžik
Okamžik je dílo, které v posledním roce svého života (roku 1855) píše Kierkegaard, aby jej adresoval, jak sám říká, současníkovi. Nazývá jej příznačně tedy Okamžik - soubor deseti takzvaných sešitů (poslední, desátý, byl vydán posmrtně), v nichž se dánský myslitel a filosof vypořádává jako revizor křesťanství s „křesťanstvem“ – tedy s tím, co drží podobu křesťanství podle jména (s pokrytectvím), co znivelovalo po dobu 1 800 let Kristovo učení (křesťanské učení, tedy učení o životě), aby z něj učinilo pouhý žvást a frašku poplatnou lidské vychytralosti, kdy se stalo křesťanství světskostí „par excellence“!
Sociální problémy
Sociální problémy (sepsané r. 1883) vynikajícím americkým ekonomem a filosofem Henry Georgem, je knihou rozebírající a ve svém návrhu odstraňující majetkové příčiny bohatství a chudoby, otroctví společnosti a její korupce založené na vlastnictví půdy. Dodnes není Georgeovo dílo zapomenuté a nachází si svojí jasností nejen v Americe stále své příznivce. Ve svém pohledu a návrzích z bludného kruhu sociální nespravedlnosti nestaví dílo Sociální problémy novou, opracovanější modlu vlastnictví: nenahrazuje jedno otroctví otroctvím novějším, zastřenějším, ale píše ke skutečné sociální a mravní nápravě – k osvobození člověka, který má mít všechna práva daná mu zákony přírody.
