Sedám si k tichému potůčku, protékajícím Juráňovou dolinou, a plně se ztotožňuji s jeho pomíjivostí. Jako bych zde odhazoval vše prázdné a marné a pozoroval, jak řeka odnáší vše po proudu času – v tichosti a bezvýznamnosti. Odnáší nejen moji schránku, ale i pocity, marné tužby a zbytky mé vlastní sa...
Michal Legelli